Co je extrém, co je normální

Konstatování fakt a všude-přítomné reality pro dospělé, děti i zvířata.
Aktualizováno 22. 9. 2024

V článku si rozvedeme přímo to, co zlepšuje i zachraňuje životy:

• Je fyziologický (pro-metabolický) život „striktní“? Co je militantní a extrém, co je normální?
• Cesta k normálnosti.
• Proč jsme „najednou“ nemocní?
• Jsou informace složité a proto „nemůžu“?
• Kdo nejvíce těží z pohodlnosti lidí?
  + Když to necháme zajít daleko.
• Můžeme se řídit intuicí a tím, co říká naše tělo?
  + příklad z praxe (nepřirozená nepřítomnost hladu a chuti jíst)
• Věční začátečníci
  + jak si ustát to, když se druzí nechtějí změnit
• Stěžejní závěr pro všechny

Text je doplněním článku „Pro-metabolická strava: je omezující?“, který přibližuje to, co by měl za normu v rámci stravy považovat každý v normálním světě už od svého narození a dávno před ním; slouží jako motivace i konstatování toho, kam vede opak – tedy současná „norma“.
Cílem nového článku je upozornit na další mylné domněnky až směšné představy některých lidí o fyziologickém přístupu ke zdraví, kteří (zatím ještě) nechtějí udělat potřebnou změnu a drží se svého zažitého a degenerativního životního stylu – ať už v rámci nemocnictví, pojídání junk-foodu a užívání syntetických chemikálií, tak i v rámci různých „alternativ“. Ty jsou jen druhá strana téže mince a vedou ke stejným koncům jako to první zmíněné. 

To zda, kdy a jaké obtíže vzniknou určuje už prenatální stádium našeho vývoje (nefyziologický životní styl a strava našich rodičů), pokračuje to v dětství nebo mládí a posléze v dospělosti s tím, jak stále metabolismus nevhodnými faktory už po celá léta tlumíme a stresovou zátěž prohlubujeme. Jakékoli zdravotní obtíže nepatří ke stárnutí a jakémukoli věku u lidí ani zvířat, jsou jen výsledkem našeho konání (a našich rodičů).
Fyziologický přístup ke zdraví nemoci uzdravuje a život zachraňuje. Kdo ho nenásleduje (a zároveň využívá služeb nemocnického systému), tak zdravý být nemůže a nikdy z podstaty věci nebude. Proto to kolem nás ve společnosti vypadá tak, jak to vypadá. Je těžké připustit si to, co jsme dělali chybně v minulosti, protože zjistíme, že to byly chyby přímo fatální a že jsme jen vlastní rukou (z nevědomosti) uškodili sobě a často i okolí – dětem a zvířatům. Jenže ještě větší chyba je v tom pokračovat, když už nemusíme a na lepší informace narazíme…

Není to extrém, je to zohledňování toho, co potřebujeme jako živočišný druh člověk nebo co potřebuje naše zvíře jako druh, ke kterému patří. Fyziologie daného druhu je jen jedna. Žijeme v hmotné těle, bez zdravého těla nemůže být ani zdravý duch. Mnozí lidé trpěli zatím málo (ač je to někdy do nebe volající, tak to tak očividně je, jinak by se okamžitě náležitě zařídili, když na pro-metabolické informace narazí). Jen promile lidí využije šance a začne konat, než je téměř pozdě nebo úplně pozdě. Až opakované utrpení a výrazné sebepoškození dovede některé lidi k tomu, že začnou chtít dělat to, co již mnozí z nás – tedy žít normálně dle fyziologie, která je jen jedna pro daný živočišný druh. A pokud to nestihnou (protože tělo není nerozbitné), tak na to prostě zemřou. Jejich volba.

S těmi případy se setkávám ve své denní praxi – jsou to právě ti, kteří to nechali dojít až na onen pokraj u sebe, dětí či zvířat právě proto, že to dlouho nechtěli „přehánět“; mysleli si, že někdo, kdo konstatuje fakta, je extremista; „neměli“ na to čas/peníze, jakkoli „nemohli“ a bylo to „složité“; nevěřili, že oficiální nemocnictví s jeho postupy a nástroji, low carb strava, vegetariánství a veganství, suplementace omega-3 apod. může poškodit jejich zdraví i nenávratně… nebo také ti, kdo chtěli zkratkovitá řešení, která nikam nevedou, jako je polykání „zázračných“ syntetických nebo i přírodních pilulek a vedle toho ponechání si fyziologických jedů (lepku, pečiva, PUFA tuků, rostlinných antinutrientů, živočišných produktů z velkochovu a nedostatku živin z bio a grass-fed živočišných potravin, hladovění/půstů či jiných stresových praktik).

Lidé často dlouho neví, jak na tom mohou být dobře, dokud se tam nedostanou a nezažijí to. Ale je to každého volba. Každý svého štěstí strůjce. Kdo jak žil, tak také zemře. Česká přísloví jsou perfektní a lidé většinou nechápou jejich hloubku. 

Co je extrém, co je normální?

Zdraví není o názorech, ale o fyziologických faktech. To, co je pro někoho militantní a extrém, je pro někoho už normální. Fyziologická strava a přístup ke zdraví je totiž ze své podstaty normální – právě proto, že jsme lidé a podléháme lidské fyziologii. Naše zvířata zase podléhají své fyziologii a i zde platí, že jim to většina lidí zde neulehčuje a „pečuje“ o ně v rámci současné normy, která přirozenou normou není a zvířata tiše trpí a předčasně umírají (viz ještě poslední kapitola). Jedinci daného druhu pro svoji kondici, štěstí a prospívání (efektivní metabolismus) a také pro přirozenou bezbolestnou smrt v pokročilém věku (nemoci ke stárnutí nepatří a současná norma dožití není přirozená norma) zkrátka nepotřebují natolik odlišné věci, jak se mnozí domnívají nebo jak jednají na základě různých alternativních „odborníků“. V organismu stejného živočišného druhu probíhají stejné procesy, stejné látky a postupy ubližují (metabolismus podrývají, zvyšují stresové činitele), stejné prospívají (zajišťují efektivní metabolismus, dostatečnou produkci energie, nízké stresové hormony, dostatek T3 a progesteronu). Auto, které je sestrojené na benzín, nemůže jet na naftu.

Někteří alternativci tvrdí fyziologické nesmysly o „konstitučních typech“, které jsou ale odchylkou od normy (efektivní metabolismus, hormonální rovnováha). Odchylce se rozhodně nechceme přizpůsobovat a nějak ji „zohledňovat“ a podporovat. Lišíme se jen v tom, v jaké fázi metabolického poškození již jsme a tedy jak dlouho a v jaké míře na nás fyziologické stresory doposud působily (to se pak projevuje v oněch odchylkách od normy v podobě různých symptomů – někdo má podváhu/nadváhu, trávicí obtíže, někdo už cukrovku či neadekvátní imunitu a někdo už rakovinu).
„Nejdůležitější je psyché!“, věta, kterou často slyšíme v alternativních kruzích. Všichni však žijeme ve hmotném těle, hmotě podléháme a nepřebije to ani „veselá mysl“ a „psyché“ (které navíc také přímo narušují nevhodné fyzické faktory/stresory). Bez zdravého fyzického těla nemůžete duchovně tvořit. Rovnováhy a „středu„, které mnozí hlásají, nelze dosáhnout skrze stresování těla a přebíjení desetiletí stresu dalšími stresory, které jsou proti fyziologii a narušují hormonální rovnováhu. Vede to po čase k úplně opačnému výsledku.

Někteří už víme, že fyziologický přístup ke zdraví na základě daných neměnných (přírodních) faktů a nezávislé vědy je pravý normál, rovnováha, udržitelnost a zdraví zevnitř i zvnějšku. Bohužel povědomí lidí o lidské fyziologii a o tom, co by měla být skutečná norma pro člověka v rámci životního stylu, je stále nízké (z podstaty toho, čím jsme od dětství v rámci systému obklopeni). A ochota studovat nové informace a zavést je do praxe je ještě nižší, což má svoje jasné výsledky…

Přijde vám, že jsou okolo lidé vás v pořádku, hezcí a kypí zdravím? Jak vám pak tedy mohou přidat informace z hlediska fyziologie militantní? Nenormální je zdravotní stav, vzhled a životní styl většiny a to i těch, co se snaží žít „alternativně“. Nepřirozené vzhledem ke zdraví, nenormální a extrém je jíst lepek a produkty ho obsahující, nadbytek jakéhokoli škrobu, zdroje PUFA omega-3 a o-6 (potraviny na ně bohaté, suplementy a kosmetika je obsahující), velkochovné maso, mléko a vejce; průmyslový junk-food (obsahující to vše předchozí + konzervanty), plnit si trávicí trakt nadbytkem vlákniny a rostlinných antinutrientů; užívat škodlivé syntetické vitamíny/minerály a většinu z propagovaných suplementů, syntetická farmaka („léčící“ stavy z právě jmenovaného a zhoršující zdraví ještě více), píchat jakékoli vakcíny (vč. dětských a zvířecích), které mají i fatální a nenávratný dopad v rámci „ochrany“, zatímco před ničím nechrání a ze své podstaty ani nemůžou chránit či být dokonce neškodné; držet hladovky (vznešeně půsty), vytrvalostně běhat, nořit se do ledové vody a dělat jiné praktiky přebíjení stresu stresem a bojem o přežití; myslet si, že je estrogen „dobrý ženský hormon“ a serotonin „hormon dobré nálady“, kterého máme málo… a nebo prohlašovat, že „každý může prosperovat na něčem jiném.

Někdo považuje to, co je normální, za „striktnost“ a „omezování se“. Pak mu tedy chybí nefyziologické odpadky, které považuje za jídlo, nebo destruktivní návyky. Ubližuje tím sobě a často i druhým tvorům. Vítejme ve společnosti psychicky i fyzicky zdegenerovaných jedinců závislých na (nemocnickém) systému, kteří ho také tímto svým chováním, nákupy a spotřebou přímo utváří a jsou pro systém výhodní. Bizarní je, když mnozí z nich současný systém kritizují a považují se za ty „znalejší“, když přitom podléhají jeho nejsilnějším účelovým agendám a v jejich životním stylu (či u jejich dětí a zvířat) se objevuje cokoli z výčtu výše.

Cesta k normálnosti

Většina lidí se k normálnosti (pro-metabolickému životnímu stylu a stravě) nedostane, dokud si neprojdou velkou bolestí a opakovanými nezdary jednak v rámci oficiálního nemocnictví a pak v rámci většiny stejně tak nefunkčních „alternativ“. Do té doby nevědí, proč by věci měli dělat jinak – radši volí ta „řešení“, která jsou více na očích a zdánlivě i pohodlnější, nebo více propagovaná (a ona nejsou propagovaná náhodou, jak zde pravidelně rozebíráme v článcích jako je Džungle ve světě zdraví a na FB EliHealth (např. v Mýty a lži o cukru a degenerativní agenda).

Komu přijdou tyto cenné informace z webů a FB a jejich praxe militantní, tak trpěl ještě málo a bude si muset zažít ještě více bolesti… Kdo trpěl dostatečně, tak to bere jako fakt, podle kterého je na místě se zařídit než bude ještě více pozdě a dostane se na zdravotní dno a nebo právě proto, že už na samém dnu je. Zohledňování lidské fyziologie oproštěné od účelových lží, mýtů a nesmyslů produkovaných nemocnictvím nebo „alternativami“ = rovnováha. Všechno mimo to = nerovnováha, degenerace, nemoc, urychlené stárnutí a smrt.

Koho nedokážou probudit menší zdravotní nezdary a symptomy utlumeného metabolismu (mnohdy považované ještě jako zdravotní norma), tak dospěje k tomu, že se pak jednoho dne vzbudí a „náhodou“ má rakovinu, střevní zánět, infarkt, imunitní onemocnění, rozsáhlý ekzém, psychicky se zhroutí… nebo rovnou „náhle“ umře. Nic z toho není náhodou nebo náhle – u lidí i u vašich zvířat je to důsledek vašeho dlouhodobého přístupu k sobě nebo k nim.
To vše se u každého rozvíjí už od prenatálního stádia (kvůli nefyziologickým krokům našich rodičů), pokračuje v dětství nebo mládí a vrcholí v dospělosti s tím, jak stále metabolismus nevhodnými faktory už po celá léta tlumíme a hormonální nerovnováhu a stresovou zátěž prohlubujeme.

Mnozí v tu chvíli nastoupí na cestu zkoušení „alternativ“. Ta je po měsících až letech dovede po dalších logických neúspěších k lidské fyziologii a pro-metabolickému přístupu. Někdo se probrat nestihne a na správnou cestu nenastoupí nikdy do konce života: ve slepé víře v různé zavedené „autority“, lenosti a strachu převzít svoje vlastní tělo do svých rukou (paradox) nestihne opustit ani to nemocnictví.
Je to navíc velmi smutné i s přihlédnutím k tomu, že strava a život, o které se zde bavíme, není náročný, složitý, drahý nebo nechutný a jednotvárný! Kdo na tu cestu nastoupí, začne dělat to, co má a chvíli vytrvá, tak se už nechce vrátit zpět k tomu starému, degenerativnímu a v tu chvíli pro něj už i nechutnému a zatěžujícímu, co mu navíc ubližuje nebo co ubližuje jeho dětem a zvířatům. O tom je i článek Pro-metabolická strava: je omezující?.

Jsou informace složité a proto „nemůžu“?

Je to jen o tom, zda chceme nebo nechceme. Tak jednoduché to je. Pokud chceme, tak děláme vše proto, abychom pochopili – je to naše priorita. Pokud je to stále složité „a proto to nejde!“, tak prostě nemáme dostatečnou motivaci, proč bychom to měli chtít. Potřebujeme více zkušeností a bolesti; potřebujeme významně a opakovaně chybovat na sobě, dětech, zvířatech. Do té doby nám mozek nalhává, že „je to moc složité…a já nemůžu proto a nebo proto“.

Pro-metaboliťáků v ČR je stále více; velký posun nastal v posledních třech letech. Lidé, kteří už toho dostatek zažili, pochopili to, že nezávislé informace existují a že pro zdraví, kondici a přežití vůbec v současném světě je potřeba trochu studovat a pak to na základě toho uvést do praxe. Jenže přeci „je to dlouhé, mně se číst nechce, nemám čas!“ Některé články mohou vypadat dlouhé. Zdraví ale není stručné, je to dokonce vědní obor. Pro zdraví je běžné studovat, tzn. číst nové poznatky třeba několikrát dokola, není to beletrie nebo bulvární časopis.

Úsměvné trochu je, když se lidé vymlouvají nad pro-metabolickým informačním zlatem, které dostávají dokonce zadarmo a zpracované ze složitých odborných zdrojů na jedno místo, protože to tak prostě mám. Kdysi bych za to ve stavu, kdy jsem byla sama mnoho let v troskách, zlatem platila. Ale ono to tu nebylo – nebylo to nejen zadarmo, nebylo to v češtině vůbec.
Problém a chyba není ve mně a v podávání informací, které stále navíc vylepšuju a lidem uzpůsobuju. Tato témata se nedají už uchopit jednodušeji, protože zdraví je v souvislostech. Na rozdíl od mnohých nechci vytrhávat informace z kontextu. Nevede to k úspěchu a k dobru lidí (a jejich zvířat). Lidi jsou neotevření novému, neumí to přijmout a nejsou to schopni zpracovat. Naráží na svoje limitace a i na podobně smýšlející, nezdravé lidi okolo. Zdraví je složité, tak to je a studovat se aspoň částečně musí. Čte se opakovaně. Není to pohodička. Viníka pak kvůli tomu hledají ve zdroji informací a ne v sobě. Já jsem pouze v pozici průvodce – nabízím a je to berte/neberte s důsledky, které ta či ona volba přináší.

„Je to moc složité, moc drahé, nemůžu, (jsem chudák oběť osudu)“ jsou výmluvy těch, co zatím jsou natolik nezkušení a nevědomí, že nechtějí jinak.

Jak nové informace zpracováváme:
Je úplně normální, že pro každého je to na začátku mnoho nových informací a je vhodné se k nim postupně vracet. A čím déle v tom člověk je, tím více mu to do sebe začne zapadat. Taky je vhodné nabalovat informace a z nich vycházející změny postupně, nenechat se tím zahltit. Na druhou stranu čím dříve a čím více věcí změníme, tím dříve nám je taky lépe a rychleji vidíme změny k lepšímu.

Pokud někdo nechce studovat volně dostupné informace, může si to ulehčit v podobě e-booku pro lidi a e-booku zvířata (v obou jsou navíc i důležité neveřejné informace) a nebo mu to posléze můžu pomoci uchopit dle jeho potřeb v konzultacích. Přesně proto, aby byly informace srozumitelné a lidé věděli, jak je uchopit, jsem vydala e-book Pro-metabolický receptář a základní průvodce ke zdraví dle lidské fyziologie. V něm je vše na jednom místě (teorie jen ta nejvíce nezbytná a stručně) a jak to hlavně uplatnit v praxi, vč. tipů na jídla, jednoduchých a chutných receptů… Je tam onen nezbytný „základ“, na kterém vše stojí a bez kterého se v posunu ve zdravotní situaci stejně neobejdeme.
A pokud zatím nechceme pracovat z jakýchkoli důvodů na sobě, tak zvířatům, která jsme si dobrovolně pořídili, bychom se věnovat měli. Neměla by doplácet na naši neotevřenost novým informacím nebo prvotní pohodlnost (nesmyslnou, protože fyziologicky správná péče není dražší, složitější, ani náročnější). To v pořádku rozhodně není a je to k pláči. Zásadních chyb se dopouští i pokročilejší chovatelé.

Kdo nejvíce těží z pohodlnosti lidí?
Když to necháme zajít daleko.

Kdo je líný číst i minimum a vůbec nechce, nemůže být dlouhodobě zdravý. Na lenost lidí spoléhají právě ti, kteří nabízí zdánlivě jednoduchá, zkratkovitá řešení, která zdraví škodí (nemocníci a farmaceutický průmyslu, mnozí alternativci, trh se suplementy, MLM…). Pokud to nemá dopady hned, tak v průběhu let se stále větším opotřebení metabolismu a jeho útlumem (vysokými stresovými hormony kortizolem, estrogenem, serotoninem).

Pak to také mnohdy dospěje do stavu, kdy by si lidé přáli, aby si vůbec měli nějakou sílu číst, aby si mohli dojít do kuchyně uvařit atd., protože už nemají sílu na běžné denní aktivity nebo se nezvednou z postele. Není taky veselé dívat se na dítě nebo domácího mazlíčka trpící bolesti a pod tlakem hledat řešení, jak mu pomoci. To není sci-fi ani strašení, to je zákonitý scénář, když to necháme zajít daleko. A cesta tam nemusí být vůbec dlouhá, jak si na začátku, kdy to ještě nějak jakž takž jde, myslíme. Fyzické tělo, ve kterém všichni žijeme, není nesmrtelné. Dává mnoho šancí, ale nedává nekonečně mnoho šancí.

Můžeme se řídit intuicí a tím, co říká naše tělo?
+ příklad (nepřirozená absence hladu a chutí jíst)

„Věřím svému tělu a co mi říká! Používám selský rozum.“ „Každý jsme jiný a moje tělo chce jíst /nevhodnou/ potravinu XY!“. „Každý říká něco jiného, věda dnes není objektivní, tak už nic dalšího číst nebudu!“ Platí to a stačí to? Nestačí. Pokud nám tedy jde o skutečné, dlouhodobé zdraví, prevenci jakýchkoli obtíží nebo jejich řešení. Je pravda, že většina z poznatků, o které se opírají současní nemocníci a nebo rádoby alternativci není věda, ale „věda“ zaplacená farmaceutickým průmyslem a nemocnickými zájmovými skupinami. Jenže nezávislá věda stále je a dělají ji nezávislí vědci, biologové, fyziologové, biochemici… A o tu se lidé musí opírat.

Naprostá většina se nemůže řídit intuicí, protože má veškeré signály těla zmatené desítkami let praktikování právě té nemocnické a alternativní „vědy“, „normálních“ nebo „zdravých“ (fyziologicky nezdravých) potravin, suplementů, farmak a postupů. INTUICI vždy musí předcházet ZNALOST. Až po pár letech životního stylu dle lidské fyziologie se tělo srovná a dá se jeho signálům věřit. Tam patří někteří lidé z těchto stránek a „pro-metaboliťáci“, kteří dělají již několik let to, co by se zcela normálně dělat mělo pro dobro všeho a všech vzhledem k tomu, jak lidský metabolismus funguje.

Příklad z praxe: Typický příkladem nevypovídajícího „naslouchání svému tělu“ je u mnoha lidí hlad. Mnozí pravidelně hlad nemají, proto jí málo, nepravidelně, drží přerušované půsty, hladovky. Mnozí mají také zafixovaný nesmysl, že čím méně budou jíst, tím lépe udrží optimální váhu nebo zhubnou – na jídle stále ubírají a nehubnou nebo mají po čase kila zase zpět (jojo efekt) nebo se dostaví zdravotní obtíže, protože tímto přístupem jen živí kolotoč stresových procesů: Nedostatek paliva a živin je fyziologický stresor = zvýšené stresové hormony = metabolický útlum vč. štítné žlázy = pomalé spalování – ukládání energie v podobě tuku na horší časy z toho mála, co sníme…mimo degenerativní procesy, které u toho probíhají. Více k přibírání a hubnutí na základě fyziologie najdete v článku Pandemie nezdravé společnosti.

Hlad mnozí necítí, protože jsou již v metabolickém útlumu, a myslí si, že nemusí jíst. Jenže tělo biologicky hlad má. Potřebuje pravidelný příjem energie (kalorií) i mikroživin z pro-metabolických potravin. Přirozený, pravidelný hlad je ukazatelem zdraví a našlapaného metabolismu, který spaluje energii a všechny tělesné funkce mohou optimálně probíhat, je zajištěna hormonální rovnováha, nízké stresové hormony. Hladovky vznešeně nazývané půsty jsou nejen k ničemu, ale jsou vrcholně škodlivé, jen zvyšují stresovou reakci těla a přepínají tělo do metabolismu rakoviny a cukrovky, kdy tělo uvolňuje do krve PUFA z tukových zásob nebo spaluje vlastní svaly jako náhradní zdroj energie (glukoneogeneze).

Hlad nevnímá nemocné tělo – tedy metabolismus v úsporném režimu, na který působily speciálně ony fyziologické stresory, které hlad a produkci buněčné energie tlumí – a na hlad jsme si tak zvykli. Mezi ně patří zejména koncentrované zdroj PUFA omega-3 a o-6, půsty a přerušované půsty (IF), jedení příliš málo (pod 1800-2000 kcal u žen, pod 2500 u většiny mužů), přepíjení se vodou, čaji, kávou; farmaka, co zvyšují nebo obsahují serotonin („anti“depresiva) a estrogen (antikoncepce, tělíska, HRT); běh, ponory do ledové vody; přepracování.**
Podjídání se a následná podvýživa je to, na co zemře většina lidí ve stáří nebo tedy jen na tzv. „stáří“! (wasting syndrome), příčina zdravotních obtíží (vč. neschopnosti zhubnout) a příčina č. 1 úmrtí na rakovinu (wasting syndrome; tedy kromě „léčby“ v podobě chemoterapie, imunosupresiv a strachu implantovaného do hlavy nemocníky a vlastní nevědomosti). Tělo potřebuje stále hodně paliva – z fyziologických zdrojů; jinak vyhasne. Absence hladu znamená nezdravý, nepřirozený stav, nemoc.

Proto se mnoho z mých klientů musí ze začátku na základě této ZNALOSTI trochu donutit vůlí jíst, hlídat si frekvenci min. 4 jídla denně a dostatek kalorií…a postupem času se mnohdy diví, že jejich tělo má přirozeně mnohem větší hlad a chuť (postupně se vyladí zdravá INTUICE), mají více energie, zdravotní stav se zlepšuje, protože se snižují stresoví činitelé a metabolismus je efektivní.

** Někteří se mohou nějakou dobu při zmíněných praktikách lépe cítit, protože přebíjejí stres dalším stresorem a ještě více si zdvihají kortizol a adrenalin, jejichž funkcí je dočasně dodat energii v režimu boje o přežití, tlumit bolest a zánět – aby nás v době nedostatku a nebezpečí udrželi při životě a my mohli těžké časy přežít nebo uniknout. Po čase si to vybere daň, která k tomu patří a vyplývá z těchto hormonálních procesů (metabolický útlum/štítná žláza, vysoký serotonin a estrogen, nadváha či podváha, neadekvátní imunita a degenerativní onemocnění, prohloubení obtíží). Když unikneme z nebezpečí a strádání, tělo nás odmění úlevnou reakcí, cítíme se dobře – na euforických pocitech a dopaminu vzniká taky závislost. Dalším důvodem „zlepšení“ je, že lidé jedí běžně fyziologický odpad a když ho při hladovce vyřadí, tak se tělu krátkodobě uleví. Jenže platí to, co již bylo popsáno – pro efektivní metabolismus a dlouhodobé zdraví je potřeba jíst dlouhodobě dostatek fyziologicky vhodného paliva.

Věční „začátečníci“
+ jak si ustát to, když se druzí nechtějí změnit

K tomuto tématu velmi doporučuji poslech 6. dílu podcastu „Jak žít ve světě, kde se lidé nechtějí změnit (pro svoje zdraví, okolí, zvířata)?“. Probíráme tam přístup k cizím lidem, příbuzným a partnerům, k chovatelům zvířat, věčným začátečníkům, k nezkušeným ve zpracovávání informací a lidem „dej mi studii“.  Podcast vznikl po vydání tohoto článku a následující kapitolu rozšiřuje a upřesňuje.

Setkala jsem se s pár výjimkami, které natrefí na pro-metabolický přístup, z velké části ho začnou i praktikovat, ale ne úplně. Stále taky mají obtíže a jejich kondice není perfektní. Nikdy nezačali pořádně a nevydrželi u toho. Něco by chtěli, ale zase ne tolik, aby se kvůli tomu odpoutali úplně od starého (důvod jejich přetrvávajících obtíží, pokud se neodpoutají). A často mají ony již výše rozebrané výmluvy o „striktnosti“ a „proč to nejde“.

Tím však jen obhajují vlastní lenost a nedostatek odvahy žít tak, jak by člověk dle své přirozenosti měl (a jak už mnozí žijeme a máme tak odpovídající výsledky). Často obhajují i to, že se nedokáží srovnat s okolím a příbuznými, kteří žijí destruktivně a nenormálně. Tak radši žijí stejně jako oni a kvůli druhým si ničí zdraví (to dává smysl, že?). Na pováženou je to u dospělých lidí a těch, kteří již mají rozvinuté obtíže! Nedokáží se vymezit, jít si svojí cestou a říct druhým (kteří se jim diví nebo dokonce posmívají): „to ty jsi nenormální, škodíš sobě i okolí a když jsi doposud nechtěl změnit svůj přístup, bude to mít logické důsledky. Zatěžuješ mě a stahuješ dolů, když já už jdu jinudy“.

Někdy se to samé týká i přístupu k domácím zvířatům. Lidé začnou například měnit stravu u kočky, psa či králíka, ale pak se zase ke granulím/konzervám vrátí (nebo je občasně dají), protože jim to přijde pohodlnější nebo přijatelné, když to dělá okolí. Toto je tedy opravdu jen výjimečný důvod (kdo skutečně pochopí fatální dopady daných látek a má zvíře od srdce rád, tak toto vědomí pohodlnost nepřebije). Častějším důvodem, pokud se toto vůbec děje, je, že nevidí rychlé výsledky a to, co si na začátku malovali, když se ke změně rozhodli, není tak růžové. Zvíře není ze dne na den jako nové a ani se k fyziologicky přirozené stravě nehrne. Naopak přirozenou stravu odmítá, má po ní nejdříve trávicí obtíže atd. Přechod nemusí být snadný, protože už došlo k poškození, zvíře má málo žaludeční kyseliny, málo trávicích enzymů (které produkuje slinivka, kterou poškozují PUFA), poškozenou střevní stěnu, slabé čelisti atd. Jenže lze to při vůli, trpělivosti a některých „vychytávkách“ a postupech napravit (viz e-book a případně také konzultace se mnou) a pak se těšit z dlouhodobého zdraví a prodloužení života. Někteří pak mají tendenci na mě ze zoufalství shodit vinu: slíbila jsi, že je to prospěšné a ono to nefunguje; s mým unikátní případem jsi tedy asi nepočítala! Funguje a počítala (není to vůbec unikátní), jen nejdříve musíte čelit nepříjemným následkům, které jste způsobili v minulosti svoji nevědomostí nebo pohodlností a nesmíte při překážkách házet flintu do žita. Musíte trpělivě pokračovat nebo zkoušet další možnosti, o kterých jsme se bavili a které jste ještě nevyužili nebo vám z nepozornosti unikly.

To se tedy děje i u lidského zdraví. Když jsme organismus léta poškozovali, tak náprava nějakou dobu trvá a často to není nějakou dobu příjemné (kvůli utlumenému metabolismu, snížené trávicí kapacitě, intolerancím, ukládání tukových zásob atd.). Výsledky se ale vyplatí, když vytrváme, děláme to, co máme a můžeme a neustále to vylepšujeme (málokdy totiž není ještě co vylepšit). Někdy ovšem lidé znovu uhnou. Při některých postupech (vč. stravovacích postupů, suplementů, farmak) dochází k úlevě na základě pouhého potlačení symptomů, zvýšení stresové reakce a/nebo ještě většího utlumení metabolismus. Dočasně zlepšení a potlačení symptomů na základě těchto mechanismů ale nerovná se dlouhodobé uzdravení a lidé jsou pak po čase tam, kde byli na začátku (a někdy i hůř). K úlevě dojde někdy rychleji (protože se jedná o vytloukání klínu klínem respektive přebíjení stresu stresem) než „poctivou“ trpělivou nápravou, která zohledňuje naši fyziologii a ne náhodou nemusí být někdy příjemná (protože zotavujeme to, co jsme dlouhodobě poškozovali a to může nejdřív bolet).

Vrátím se zpět k oněm vazbám na lidi, kteří nám život ztěžují a nic nepřináší: Dokud nepustíme ty, kteří nás zatěžují a nejsou na stejné úrovni, nenajdeme si zpravidla lidi na stejné vlně. To mnozí nechápou, jsou v začarovaném kruhu. Lidi na stejné vlně kolem sebe nemají, a tak nechtějí být sami a radši zůstávají s nepoučitelnými, před nimiž si ještě ani neustojí to, co by mělo být normální.
Smutné je, že všichni ti, kteří měli po většinu života podobné hloupé výmluvy a strachy převzít odpovědnost za sebe, pak svojí pozdější nemocností a nesoběstačností omezují celé okolí. Pokud tedy to zdravější, statečnější a normální okolí neudělá to, co by mělo a nedá od nich ruce i emoce pryč a nechá si jimi ztěžovat život a zvyšovat stresové hormony.

Všichni v nějaké fázi života přihlížíme tomu, jak se vlastní rukou zničili lidé, kteří byli věčně nepoučitelní a trápili soustavně své tělo i okolí (nově i infekčními spike proteiny z c.-vakcíny) a také zvířata (nákupy živočišných potravin  z velkochovu a nikoli bio/grass-fed a malých farem; současnou normalizovanou „péčí“ o vlastní domácí zvířata a mazlíčky, která nestojí na fyziologii zvířat a je tichým týráním). Můj kamarád Pepa říká: „Nejhorší je, že ti, co na to kašlali a vysmívali se, když jsme jim nabízeli pomoc a informace, pak budou v posledním tažení obtěžovat až týrat ty okolo a udělají ještě pořádný Cirque du Soleil.“ Ano, ale jen, když se necháme, nepustíme je a nenecháme je zcela těm, kterým se rozhodli odevzdat život (zejména nemocníkům, ale i různým „guru“). Nemůžeme pomoci tomu, kdo nechce – jen se tím okrademe o vlastní energii a bez výsledku.

Vaše okolí či vaši příbuzní vás nemusí pochopit. A vy za to nejste zodpovědní, ani jim nejste zavázaní a nic dlužní jen proto, že to jsou vaši biologičtí příbuzní (pokud jim tedy nedlužíte peníze 🙂 ). Nemusí pochopit a můžou si trpět i umřít, pokud se pro to rozhodnou a vy stále za to nejste zodpovědní. Každý je tu odpovědný jen sám za sebe. My se pak nemůžeme zničit těmi, co nechtěli. Opak by byl nespravedlivý, co myslíte?

Už je tedy na čase se soustředit na tu menšinu z menšiny, která plně pochopila věci do všech důsledků, a přijmout, že to tu očividně už není pro každého. To je realita. A proto vidíme kolem sebe to, co vidíme – společnost v dezolátním stavu plnou pohodlných otroků na systému závislých. Doba se svými fyziologicky škodlivými stresory pokročila a jak vidíme všude okolo, času na otálení již moc není a degenerace probíhá stále rychleji.

INFORMACE ALE MÁ SMYSL PŘEDÁVAT – i těm, co na to zatím nevypadají a  (zatím) nás ignorují a odmítají! Vytrvale, průběžně, při vhodných příležitostech se hodí upozorňovat, odkazovat, předávat… Mnozí se k informacím vrátí později – právě po opakovaných zdravotních pádech, zklamání, vyhozených penězích za škodliviny nebo zbytečnosti atd. Vlastní zkušenost je zkrátka nepřenositelná a někdo takových bolestných zkušeností potřebuje několik (až je to někdy k nevíře). V osobní životě, ale i v praxi s cizími lidmi to vidím neustále. Vrací se lidé po měsících, letech. Často to byli tehdy opravdu úporní, zabednění, ignorující a už jsem tehdy nad nimi zlomila hůl – jak v rámci přístupu k lidskému zdraví, tak i u zvířat. Stačilo pár měsíců nebo let a situace je u nich zase úplně jiná…

Stěžejní závěr pro všechny

Je na čase nebýt oběť, ale tvůrce: převzít odpovědnost plně za sebe svoji minulost (a chyby z nevědomosti) i současnost (teď to můžu změnit nezávisle na okolnostech). Každý si tvoří život ZCELA SÁM dle svých myšlenek a pak rozhodnutí (týká se to zdraví, peněz i vztahů). Pokud chceme, aby se něco změnilo, tak musíme většinou změnit nejdřív sebe a svůj přístup, způsob uvažování a nebo pocity. Nikoli čekat, až se změní okolí, až budeme mít více času, peněz atd. Tím se nezmění nic, to nikdy nepřijde, pokud takto uvažujeme. O tom byl i čtvrtý díl podcastu, doporučuji. Zásadní v rámci cesty za zdravím je přijmout skutečnost, že jsem v tom opravdu sám, jen já se za sebe rozhoduji a jen já svým vhodným konáním se můžu zotavit i z nejhoršího. Není zde nikdo jiný. Pro většinu lidí je to těžké přijmout. Většina stále nechce přijmout tvrdý fakt, že neexistují ani „magické pilulky“, ale že ani spása neexistuje, jsme na to sami; nikdo druhý (a ani já) to za vás nezmůže a zdraví a štěstí vám nevytvoří, ani za to nezodpovídá. Přesvědčení o opaku vede k tomu, že se lidé vydávají zkratovitě těm, kteří z jejich situace jen finančně či jinak benefitují (platí i u domácích zvířat).

Všichni můžeme mít k dispozici fyziologické nástroje – faktory, které umožní zefektivnit metabolismus, hormonální rovnováhu a to i vč. funkce mozku…a napravit to, co naši rodiče a my sami pak v dospělosti neuvědoměle způsobili. To je to, o co se od začátku snažím na EliHealth. Informace zde na webech, FB a v e-boocích dávají šanci přežít i ta nejnáročnější období. Umožní taky jako jednotlivec neškodit sobě, dětem, zvířatům a okolí a podílet se jako jednotlivec na vytvoření lepšího celku.

Ať už jíme, co chceme, užíváme látky, jaké chceme, politicky smýšlíme jakkoli a k lidskému zdraví a světu přistupujeme zcela odlišně, tak ALE VŽDY SE MŮŽEME starat o zvířata dle jejich fyziologie, když už jsme si je dobrovolně pořídili. A nebo o tom můžeme aspoň informovat okolí. V tom můžeme být všichni na stejné lodi. Zvířata by neměla doplácet na naše mylná přesvědčení, strachy, ego a neochotu se naučit a praktikovat fyziologicky správnou péči. Ta navíc není dražší ani složitější a má nevyčíslitelnou cenu! Současná „péče“ nestaví na nezávislé vědě a fyziologii a není přirozenou normou. Normou nemají být ani jakékoli obtíže a nízký věk dožití (psi a kočky se mají bez obtíží dožít déle než 10-18 let, králíci 5 let apod.!). Bohužel i ti pokročilejší a zastánci BARF se dopouští stěžejních chyb, co se týče krmení, prevence i řešení již vzniklých obtíží.
Pojďte mi pomoci to změnit – jedinečný e-book pro zvířata je pro psy, kočky, hlodavce, ale mnohé principy mohou využít i jiná zvířata vč. hospodářských! Je odborný, ale zároveň čtivý a srozumitelný pro každého.

Dospělí mají možnost poučit se z chyb. Děti sice doplácí na stravu a životní styl svých rodičů, ale mají šanci se později z chyb rodičů vymanit a žít jinak. Ale jak k tomu přijdou zvířata, která jsou až do konce života na majitelích/páníčcích závislá a zaplatí tichým trápením a zbytečně bolestivým a ukráceným životem za chování a smýšlení svých majitelů? Doplácí na to, že většina lidí neví, co je skutečně přirozené a prospěšné. A tak je drží na degenerativní slisované byť (a ne náhodou) veterinárně schválené hmotě (jakékoli granule a konzervy vč. těch „speciálních“) a pak na chemikáliích (syntetická atb, kortikoidy, inzulín, chemoterapie), kterými se snaží „řešit“ obtíže právě z oné slisované zoxidované nevýživné nestravitelné hmoty a z pravidelných syntetických odčervovadel a vakcín…nebo „alternativních“ suplementů, které jsou neúčinné nebo přímo toxické (omega-3 tuky, syntetické vitamíny/minerály, přípravky s konzervanty, nevhodné druhy bylin, vláknina a jakékoli sacharidy pro kočky, křemelina).

Moc mě mrzí, že tyto informace nemá každý Hrůzné důsledky toho vidím denně. Proto jsem psala přes rok a půl Velkého průvodce ke zdraví domácích mazlíčků a předcházely tomu roky zkušeností, vlastních nezdarů a zmařených životů. Jsou v něm informace, které nikde veřejně a v souvislostech nenajdete. Nezbytná je nejen první část o příčinách obtíží, prevenci obtíží a správném krmení a jak na něj v praxi. Ale i druhá část od kapitoly Řešení obtíží je skutečně unikátní – co se týče účinných a neškodlivých látek, postupů i kroků, jak řešit akutní krizové situace. V e-booku najdete i praktické přílohy – seznamy. Je to malá investice na celý život a v ceně životů.