Pandemie nezdravé společnosti

Publikováno: Autor: — Zanechte komentář

Praktický článek o zdraví pro všechny – ať už jste v jakémkoli zdravotním stavu!
Aktualizováno 30. 5. 2023

Z článku se mimo jiné dozvíte:
* Skutečný problém: pandemie nezdravé společnosti a nadváhy
* Koho se to týká + situace v ČR a děti
* Genetika versus epigenetika
* Proč nemůže být nadváha zdravá (estrogen a PUFA v tkáních!)
* Chronický zánět, imunita, patogeny
* Hnutí „body positivity“
* Jsem navenek štíhlý = jsem automaticky zdravý?
* Podváha a velmi nízké % tělesného tuku
* Příčina nadváhy i podváhy
* Jak zhubnout nejlépe, úspěšně a zdravě (+ jak se zbavit PUFA uložených v tkáních!)
* BONUS:
* Závěr a kam dál

Skutečný problém: pandemie nezdravé společnosti a nadváhy

Nemáme a neměli jsme zde „pandemii“ virovou. Jediná pandemie, která přišla a společnost v posledních letech ohrožuje na zdraví a životech, je pandemie neefektivního metabolismu, hormonální nerovnováhy, nadváhy/obezity,  inzulinové rezistence a cukrovky, vysokého krevního tlaku a kardiovaskulárních obtíží, vyššího množství útrobního tuku, chronických zánětlivých procesů v těle, narušeného zdraví trávicího ústrojí (zejména střeva), oxidativního stresu, oslabené imunity a s tím i souvisejícího neoptimálního psychického zdraví. Přičemž tato pandemie nepřišla náhodou a nespadla na společnost najednou jako blesk z čistého nebe.

Kolika lidí se to týká – tedy především co se týče nadváhy a s ní souvisejících zdravotních obtíží? Dle článku na frontiersin.org o nejméně 80 % populace.

Celý odborný článek z dubna 2020, trefně pojmenovaný „Perfektní bouře: pandemie COVID-19 se potkává s pandemií tloušťky“, najdete zde: https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpubh.2020.00135/full?fbclid=IwAR204GcZnVAWvcmqPo9blCdVYm4975SFTKX8mO4mUjbS4fesv7C_tKooaDk
Článek zde nenechávám z důvodů zabývaní se COVIDem jako takovým, jako „speciální“ diagnózou a jako zdravotním problémem (kdo mě od r. 2020 sleduje na FB i zde na stránkách, tak chápe proč), ale jako obecný ukazatel zdravotního stavu společnosti a to i dle „mainstreamových“ médií. Dle článku nejde jen o morbidní obezitu, váhu v kg nebo BMI jako ukazatel, ale o riziko vyššího množství tuku: více než 28 % u žen a více než 14 % u mužů, kategorie tzv. „overfat“. Rozpětí normy je poměrně široké; o to více je znepokojující, že normu (do 28 % u žen a do 14 % u mužů) přesahuje cca 80 %  populace.
Důležitý je fakt, že nejde o váhu v kilogramech nebo definici nadváhy dle BMI. Do rizikové kategorie „overfat“ spadá 40 nebo i více % populace, kterou ukazatele obezity typu BMI řadí ještě do kategorie „normální“.

Jak to vypadá konkrétně v ČR? Česko mezi státy EU v žebříčku počtu lidí s nadváhou zaujímá přední místa. Dle ČT24 („Česko v datech“, březen 2020) se nadváha či obezita týká celkem více než 2/3 Čechů. Tohoto času se čísla pravděpodobně ještě zvětšila.

Více než pětina dětí ve věku 11-15 let má nadváhu nebo je obézní a počty se každý rok zvyšují. Podle údajů Světové zdravotnické organizace má více než 27 % českých dětí nadváhu a téměř 10 % je obézních. Celosvětově jsou čísla ještě vyšší: nadváhou trpí zhruba každé čtvrté dítě, obezitou každé sedmé dítě a morbidní obezitou až čtyři děti ze sta. To jsou oficiální statistiky, realita bude ještě horší. Stále častěji také vidíme obézní děti již v útlém věku, což je mnohdy jejich okolím mylně zaměňováno s dětskou „přirozenou“ roztomilostí, baculatostí a oplácaností nebo je to přeci „kluk jako buk“. Výjimkou již nejsou roční děti, které mají hmotnost vhodnou pro děti třikrát tak starší.

Není se ale čemu divit. Rodiče mají sami mnohdy zkreslený pohled. Norma o normální, tedy zdravé postavě a váze je ve společnosti už značně posunutá i dle výše uvedených údajů (nadváha je nová „norma“, normální zdravá váha je potom „hubenost“). Jedná se také o jejich vlastní dítě, tudíž nechtějí kriticky přiznat chybu a vidět problém ve svém přístupu v rámci výživy a životního stylu před početím dítěte, v těhotenství, po porodu. Často potom mají sami nadváhu nebo jsou obézní a co nefyziologicky dělají a co nevidí u sebe, tak také nefyziologicky dělají a nevidí i u svých dětí. A pokud ano, tak neví vlastně co s tím – k tomu se vrátíme dále v článku.
Nad tím celým visí ještě obecný problém: obezita/nadváha je vnímána většinou lidí jako nadávka, nikoli neutrální odborný termín vypovídající o podlomeném zdravotním stavu – tj. nemoci, jakou také je.

Důležitý je také fakt, že o zdraví dítěte rozhoduje na základě epigenetických faktorů nejen jeho životní styl a strava v raném dětství, ale životní styl a strava rodičů dávno před jeho narozením (před početím a potom samozřejmě velmi významně v těhotenství). Nadváha či jiné zdravotní obtíže se nedědí jen tak náhodou, pokud se vyskytují už u malých dětí. Svým životním stylem a stravou již „programujeme“ svoje dítě před jeho narozením na základě epigenetiky. Svými volbami v rámci životního stylu ovlivňujeme, zda zdravotní obtíže vzniknou či nikoli – jak u nás samotných, tak i u našeho dítěte a to už před jeho narozením.

Genetika versus epigenetika

Mnoho lidí se nejen u svých dětí, ale u sebe samých v dospělosti vymlouvá na genetiku, ať už se to týká nadváhy nebo jakýchkoli nemocí (vč. rakoviny, cukrovky, „auto“imunitních nemocí, psychických obtíží apod.). Zpravidla to tak prezentuje i nemocnický systém. Genetika je výhodný a výdělečný nástroj, který slouží oběma stranám – nemocnictví i jeho nevědomým, fyzicky i psychicky nezdravým a hlavně pohodlným klientům, kteří žijí v roli oběti závislé na systému. Pokud mají všichni předci v rodové linii ty samé zdravotní obtíže, tak se nejedná o to, že by je v rámci nešťastné genetiky náhodně dědili bez vlastního přičinění. Příčinou je dědění nevhodných, nefyziologických návyků v rámci stravy a životního stylu po generace v rodině, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole u dětí. Je to tedy epigenetika, která rozhoduje.
Jedná se o faktory**, které stojí nad genetikou, které máme ve svých rukách a kterými ovlivňujeme kvalitu našeho života: zda jsme zdraví nebo nemocní a to, zda se potenciální genetické dispozice (pokud vůbec takové jsou) projeví či neprojeví. Pokud bereme vůbec v úvahu geny a genetické dispozice, tak je netvoří stejně nic jiného než to, jak žili a co vůči svému zdraví dělali naši předci po mnoho generací. Zdraví máme ve svých rukách; svoje volby pak přenášíme na potomky, kteří to pak musí napravovat (pokud pochopí to, že je potřeba zohledňovat fyziologii našeho živočišného druhu a začnou dle toho jednat 🙂 ).
**Výčet těchto faktorů neboli fyziologických stresorů naleznete v Přát si zdraví nestačí (kde je i více o genetice, genetických testech a degenerativních nemocech jako je rakovina) a mnohé z faktorů rozebereme i dále v článku.

Proč nemůže být nadváha zdravá

Je na místě nadváhu vnímat neutrálně jako fakt, jako jakýkoli jiný zdravotní problém bez zbytečných emocí okolo. Nadváha či obezita není nadávka. Je to termín vypovídající o zdravotním stavu, který máme zcela ve svých rukách. Pokud má někdo nadváhu nebo je obézní, tak to má stejné neutrální citové zabarvení jako když má rýmu nebo vysoký krevní tlak.
Je to zdravotní obtíž sama o sobě. Za těchto podmínek (při vyšším množství tělesného tuku) nemůže být zdravé prostředí v těle, ač možná znáte hlášku „On je trochu víc při těle, ale jinak je zdravý a nemá problémy!“.

Nadměrná tuková tkáň se stává takovým „nadbytečným orgánem“ sama o sobě. Díky enzymu aromatáze produkuje zvýšené množství stresového hormonu estrogenu – vzniká estrogenová dominance u mužů i u žen. Znamená to narušení hormonální rovnováhy a metabolický útlum, rozvoj dalších onemocnění, prohlubování degenerace a stárnutí z logiky fyziologie člověka a biochemických procesů v těle. Estrogenová dominance je také hlavní příčinou mnoha typů rakoviny, kardiovaskulárních a „auto“imunitních obtíží. Estrogen je hormon stresový (tlumí tělo, stahuje cévy, zhušťuje krev; je zvyšován stresovým hormonem kortizolem); je obecně degenerativní a karcinogenní. Při převaze estrogenu v těle máme nedostatek prospěšného progesteronu a testosteronu. Netýká se to zdaleka jen lidí s nadváhou, je to logický důsledek neefektivního metabolismu, utlumené štítné žlázy a zvýšených stresových činitelů. Pozor, i zde tradičně výsledky krevních testů o ničem nevypovídají, protože měří hodnoty v krvi a nikoli v tkáních, kde je estrogenu nejvíce a kde je nejaktivnější.

Nadbytečná tuková tkáň: nárůst pro-zánětlivých faktorů (vpravo)

Díky nadměrnému množství tělesného tuku probíhají v těle zánětlivé procesy (vzniká chronický zánět) a metabolismus i díky tomu nefunguje optimálně. Dochází k poškození buněk, oxidativnímu stresu. Naprostá většina lidí nemá „jen“ nadváhu, ale k tomu i další přidružené zdravotní obtíže jako následek. Typický je metabolický syndrom: nadváha/obezita, vysoký krev tlak a kardiovaskulární obtíže, vysoká hladina krevního cukru, inzulínová rezistence, cukrovka, rakovina.

Většinu z těchto nadbytečných tukových zásob tvoří oxidující, estrogenní, karcinogenní, imunitu tlumící a pro-diabetické PUFA tuky omega-3 a omega-6, které mají mnohonásobně vyšší schopnost ukládat se do tkání než tuky nasycené. Jsou v rámci stravy fyziologickým stresorem č. 1 a příčinou zdravotních obtíží. PUFA se ukládají kvůli jejich konzumaci u většiny z nás už od dětství a často už i kvůli stravě matky v našem prenatálním stádiu vývoje. V průběhu života v současném systému si pak většina z nás tyto zásoby vydatně doplňuje – dokud nenarazí na pro-metabolický přístup ke zdraví a nezávislé vědecké zdroje, které se škodlivosti PUFA na základě nezkreslených fakt věnují. PUFA se pod jakýmkoli stresem (tj. zvýšení kortizolu a adrenalinu z jakéhokoli výrazného stresu – hladovění/půsty, low carb strava, ponory do ledové vody, vysoce stresující pohybová aktivita typu běh, významné psychické vypětí…) v podobě volných mastných kyselin uvolňují do krve, kde působí degenerativní škodu. Proto se s tím pojí již zmíněné obtíže. Čím jsme tlustší, tím více máme PUFA v tkáních a tím hůře.
I proto je také nutné hubnout tukové zásoby pomalu a zároveň pod co nejmenší stresovou reakcí těla (pro-metabolickým přístupem ke zdraví). Protože jinak sami sebe doslova trávíme (příliš rychle spalujeme oxidující PUFA) a vyplavíme jich příliš mnoho a rychle do krve! Více k tomu dále v článku.

Lidé s vyšším množství tělesného tuku mají také typicky zvýšené hladiny inzulinu v krvi a sklon k inzulínové rezistenci/cukrovce (nadbytek PUFA tuků v krvi uvolněných z tukových tkání brání vstupu glukózy/cukru do buněk; PUFA také ničí beta buňky slinivky produkující inzulín) a inzulínu podobný růstový faktor (IGF-1), což  je mimo zmíněné komplikace spojeno s rozvojem několika typů rakoviny.

Nadváha/obezita je také zátěží pro pohybový aparát, typické jsou bolesti kostí a kloubů. Díky neefektivnímu metabolismu organismus také tlumí další funkce a procesy, které nefungují optimálně: trávení, reprodukční funkce, obnova buněk atd. Typický je také zhoršený spánek, deprese a psychické obtíže – nikoli pouze ze sklíčení nad svým vzhledem nebo špatnou zdravotní kondicí, ale díky  biochemickým/hormonálním procesům v těle, které nadváha (neefektivní metabolismus) zapříčiní.

Dochází také k neadekvátním imunitním reakcím  a rozvoji tzv. „autoimunitních“ onemocnění, které však mají zpravidla hormonální původ (nadbytek estrogenu, neefektivní štítná žláza – nedostatek T3 a progesteronu). K neefektivnímu metabolismu patří také často oslabení imunitního systému, který potom nemůže dostatečně čelit patogenům (jako jsou viry, bakterie, kvasinky) z vnějšího prostředí. Více k tomu v následující kapitole:

Chronický zánět, imunita, patogeny

Některé patogeny nespouští pouze místní zánět (jako je např. zápal plic), ale systémový zánět v celém těle („superzánět“), který postihuje tkáně jako je srdce, mozek, plíce a ledviny i cévy. Proto se spojuje i s cytokinovou bouří (o té více v článku Na (nejen) virus zpět k základům). Lidé, kteří trpí nadváhou, obezitou a metabolickým syndromem zmíněným výše, mají již v těle rozvinutý chronický zánět, a proto jsou např. virovou nákazou zasaženi nejvíce. Jejich organismus již takový nápor nezvládá.

Krátkodobý zánět je věc dobrá, přirozená imunitní obrana a reakce na akutní obtíže (zarudnutí kůže po bodnutí hmyzem a při poranění, zvýšená tělesná teplota při nachlazení a viróze apod.). Chronický zánět je však problém a je to skutečně „tichý zabiják“ – vzniká dlouhodobým působením škodlivých vlivů, tedy stresorů fyzických a psychických. K fyzickým stresorů se řadí nevhodná strava, škodlivé suplementy, narušené cirkadiánní rytmy, nedostatek pohybu nebo naopak příliš intenzivního pohybu, elektrosmog, toxické látky a hormonální disruptory z vnějšího prostředí vč. většiny syntetických „léků“, vakcín, pesticidů, běžné „chemické“ kosmetiky a čističů atd.

Problém není jakýkoli virus, bakterie ani jakýkoli jiný patogen. Problém je bídný zdravotní stav společnosti. Jakýkoli patogen se uchytí a nemoc rozvine jen v prostředí (těle), které mu to umožní, poskytne vhodné podmínky k tomu nebo se s tím nedokáže vypořádat. Většina lidí tedy doplatí ne na „zlý“ virus nebo jiného nepřítele či zlovolnou nemoc, ale na svůj vlastní imunitní systém a dlouhodobý, špatný zdravotní stav. Nebo jim také uškodí a nebo je dokonce fatální nevhodná léčba, kterou zvolí (obzvlášť, pokud se vydají do péče systému a nemocnických zařízení).

Hnutí „body positivity“

Hnutí „body positivity“ je z faktického pohledu jedním z přesných odrazů degenerace společnosti. Body positivity je hnutí, které akceptuje „krásu“ tučných tvarů a přímo je oslavuje. Někdy dokonce opovrhuje zdravou, normální a štíhlou postavu nebo opovrhuje těmi, kteří tukové zásoby shodili. Jenže nemoc a stav vedoucí k předčasnému úmrtí, jak již bylo zmíněno výše, se nesmí oslavovat a samozřejmě ani urážet. Je potřeba to fyziologicky řešit, o čemž je tento článek a mnoho dalších na webech a FB. Tedy mělo by to tak být – v normálním, přirozeném světě. Obezita a nadváha nemůže být nikdy zdravá a přes „drobnější“ obtíže (které společnost přijala již dávno jako normu) končí vždy u cukrovky, kardiovaskulárních obtíží, imunitních obtíží a rakoviny (mohou za to desítky kilogramů PUFA tuků v tkáních; stresový, karcinogenní a degenerativní estrogen a serotonin; chronický zánět v těle…). To je přímo krása vše tvarů, že? Je nanejvýš znepokojivé (ale nepřekvapivé pro kohokoli, kdo se fyziologií již nějakou dobou uprostřed nemocnického systému zabývá), že se abnormalita stala normou a to mimo zdravotní stránku i po stránce estetické. Kdo má normálně štíhlou postavu, je považován za hubeného, kdo má nadváhu, tak za normálního.
Mnozí lidé, kteří si pak prošli někdy podváhou (s příčinou taktéž v neefektivním metabolismu a zvýšených stresových hormonech, případně i výrazně narušeném trávicím traktu), znají často to, že nevědomé, hloupé a nezdravé okolí neváhalo trousit na jejich účet nemístné poznámky nebo dokonce neurvalé nadávky, např. „No fuj! co to je za hnus?! Nažer se pořádně!“. Znám to z vlastní zkušenosti. Tehdy jsem si říkala, proč si nikdo nedovolí říci jim „no fuj, ty jsi nemocná bečka PUFA tuku!“ nebo „no fuj, dotáhl jsi to sám vlastní rukou k rakovině!“ – protože to tak je. Ale čemu se divit, že takto jedná laická veřejnost, když se od našich „odborníků“ nemocníků, ke kterým si jde v tu chvíli (zatím nevědomý) zoufalý člověk pro pomoc dozví: „Koukněte kolegové, to je chodící atlas anatomie. Jak to může ještě chodit?!“ nebo „Jak je možné, že ještě žijete?“. I s tím mám vlastní zkušenost v minulosti z několika jejich pracovišť. 

Jsem navenek štíhlý = jsem automaticky zdravý?

To, že je někdo štíhlý, má svaly a relativně slušně vypadá, nevypovídá nic o stavu vnitřního prostředí, o zdraví trávicího traktu (zejména střeva), o množství útrobního tuku, který není vidět a může být v nadbytku nebezpečný (tzv. skinny-fat nebo také TOFI – „thin outside, fat inside“), o hormonální nerovnováze a neoptimálních metabolických procesech.

Obzvlášť pokud tento člověk přemýšlí a žije ve stylu: „Jsem štíhlý, je to asi dobrá genetika = jsem zdravý, můžu jíst a žít jako popelnice…“ nebo „Já jídlo řešit nemusím, já nejsem tlustý!“. Pokud to zatím prochází, tak to nebude trvat věčně, pokud tento člověk neeliminuje nevhodné faktory, které fyziologicky narušují metabolismus a nepodporuje metabolismus tím, co prospěšně naopak je. Co vše mezi tyto stresory patří, najdete v článku Přát si zdraví nestačí nebo v e-booku, který je už o tom, jak žít a jíst v praxi tak, aby to vedlo ke zdraví; najdete zde nezbytný fyziologický „základ“ na jednom místě.
Ani většina vysportovaných lidí z fitness komunity zdravá není a být nemůže, i když navenek dobře vypadají a jsou tzv. vysekaní. Postavu si udržují na základě stresu a zvýšených stresových hormonů (málo jídla a/nebo nevhodná strava co do složení, poměru a zdrojů makroživin i kvality, škodlivé suplementy a pohyb, který je v tomto kontextu jen stresorem, navíc se často vyloženě přetěžují a to i kdyby vhodné palivo měli). Zdravotní problémy je taktéž za několik let z logiky toho, jak lidský metabolismus funguje, dostihnou.

Podváha a velmi nízké % tělesného tuku

Velmi hubení lidé mají zpravidla také chronické zdravotní obtíže. Ty mohou být důsledkem podváhy, ale i samotnou příčinou podváhy. Podváha se stejně jako jiné zdravotní obtíže pojí s neefektivním metabolismem (v tomto případě neschopností těla uchovat energii), hormonální nerovnováhou – zvýšenými stresovými hormony (např. kortizol vede ke katabolismu, serotonin obecně tělo tlumí, vč. chuti k jídlu) a zpravidla narušeným zdravím trávicího ústrojí výrazněji než u lidí s nadváhou (neschopnost vstřebávat dobře živiny). Výrazná podváha sama o sobě může potom omezovat aktivní život, protože při ní nemohou probíhat optimální tělesné procesy, snižuje se i míra snášenlivosti jakéhokoli dalšího stresu, protože tělo bojuje o přežití a udržuje jen základní nezbytné funkce.

Jenže „jíst všechno a hodně“, vykrmování se junk-foodem a potravinami, které zdraví přímo podrývají (tj. „tradiční“ nemocnická strava rohlíky-koblihy-knedlíky-sušenky-velkochovné uzeniny-velkochovné mléčné výrobky, tekuté „výživy“ – sipping typu Fresubin, Nutridrink, Ensure…) lidem s podváhou dlouhodobě ke zdraví nepomůže. Přímo to uškodí z podstaty toho, co pro efektivní metabolismus a zdraví fyziologicky potřebujeme. Více se o tom dočtete v článku Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné (kde se tomu věnujeme i z pohledu na psychické obtíže a zdraví mozku), vyplývá to z článku Strava podporující zdravý metabolismus a přímo o tekutých „výživách“/sippingu v článku SIBO 2. díl (odstavec Elementární výživa).

Lidem s podváhou a trávicími (a jinými) obtížemi dlouhodobě nepomůže ani různými alternativami propagovaná „zdravá“ strava, která ve skutečnosti zdravá pro lidské tělo není. Spadají sem také různé specifické „ozdravné“ protokoly typu GAPS, AIP, low carb strava atd. Zařazují věci a postupy, které efektivní metabolismus podrývají a naopak vyřazují mnoho těch, které jsou prospěšné a pro dlouhodobé zdraví nezbytné. Pokud se na nich někteří zlepší, tak je to z důvodu, že vyřadili ty nejškodlivější potraviny, které doposud v jídelníčku měli – každá změna je pro tělo malý posun k lepšímu. Jenže dlouhodobě to na množství antinutrientů, nestravitelné vlákniny, PUFA tuků nebo nedostatku (vhodných) sacharidů/cukrů zcela zákonitě fungovat nemůže.

Volbou nevhodné stravy si lidé s podváhou metabolismus ještě více utlumí, trávení tím neozdraví (točí se pak stále v kruhu) a problémy prohloubí. Potřebují jíst tak, aby byli v energetickém nadbytku (přibírali a „rozjeli“ metabolismus), ale zároveň jíst pro zdraví prospěšné potraviny (tj. pro-metabolická strava). Často je potřeba uplatnit určité „vychytávky“, díky kterým navýší energii z potravy – v rámci úplně „základních“ pro-metabolických potravin to nemusí být alespoň zpočátku snadné ujíst kvůli snížené trávicí kapacitě a neefektivnímu metabolismu. Jenže stále se i v rámci oněch vychytávek jedná o potraviny, které zdraví nepoškozují a neobsahují lepek nebo PUFA, jak je to u kalorického junk-foodu.
Vše lze sladit, ale není úplně jednoduché přijít na to jak a pospojit to. Jedná se o začarovaný „přibírací-zdravotní“ kruh, který jsem kdysi sama na sobě léta odčarovávala a posléze se tomu věnovala a věnuji u některých svých klientů. Na základě uvedených informací je pak zřejmé, proč i s podváhou mnoho „odborníků“ není schopno funkčně poradit.

Příčina nadváhy i podváhy

Dnes už občas slyšíme i z ordinací nemocníků nebo médií, že nadváha a obezita je problém. Jenže co se už lidé nedozvídají? Kde je příčina nadváhy,  jak zhubnout nebo lépe řečeno jak zhubnout, aby to bylo zároveň úspěšné, udržitelné a především zdravé.
Protože to ani sami nemocníci, často mající sami nadváhu, nevědí a ani funkčně řešit z podstaty nemocnického systému nechtějí a nemohou. Většinou s tím vhodně nepracují ani různí alternativní zdravotní „guru“. Obě skupiny zpravidla nevědí, jak vypadá fyziologicky prospěšná strava a životní styl a prevenci i řešení obtíží pro dlouhodobé zdraví.
Syntetická farmaka („léky“) na obtíže a nemoci s nadváhou související jsou výnosným obchodem pro farmaceutický průmysl. Pro lidi, kteří stále na systém spoléhají vypadají jako slibné řešení – „řešení“, které jim neumožní být nikdy v optimální zdravotní kondici. Mnoha „alternativním“ poradcům se potom zase dobře prodávají slibně a jednoduše vypadající hubnoucí kůry, koktejly, (ve většině škodlivé, byť propagované) suplementy a speciální dietní protokoly. Vše je to jen cílená agenda vedoucí k nemocné společnosti, na které se dotyční „odborníci“ více či méně vědomě podílejí.

Za proslulou příčinu nadváhy a obezity bývá považováno přejídání se. Jenže: velké množství lidí, kteří nemohou zhubnout, jí naopak málo a z toho mála ještě většinou nevhodné potraviny, jedí „málo a špatně“. „Málo“ minimálně ve smyslu porovnání s těmi, kteří mají metabolismus efektivnější, jedí více a přitom nadváhu nemají – což je taky (dříve či u některých o něco později) výsledek fyziologického přístupu ke zdraví.

Tím nepopírám zákon termodynamiky (příjem/výdej) – pokud máme více přijaté energie (kcal) než vydané, tak tloustneme a obráceně. Poukazuji však na pravou příčinu zdravotních problémů vč. tělesné hmotnosti a proč tělo nedokáže efektivně hospodařit s energií: neefektivní metabolismus, utlumená štítná žláza (nedostatečná produkce a konverze jejích hormonů, zejména T3) a chronicky zvýšené stresové hormony, které tělo tlumí (zejména estrogen, serotonin).
Neefektivní (pomalý) metabolismus máme kvůli nevhodné stravě co do výběru potravin nebo škodlivých suplementů (u nadváhy hrají stěžejní roli PUFA omega-3 a o-6, které se ukládají v tkáních; pak nadbytek škrobu a antinutrientů) a často také proto, že jíme dlouhodobě málo. I to je pro tělo stresor. Metabolismus tím nadále zpomalujeme a nutíme ho fungovat v úsporném režimu. Tělo se utlumí, v přežití mu pomáhají stresové hormony a neefektivně hospodaří s později přijatou energií z jídla. Ukládá ji do zásob (v podobě tuku) pro období nouze.

Proto při nadváze nepomůže pro dlouhodobý úspěch rada „jezte méně“ a „sportujte intenzivněji“. Pokud jíme v rámci stravy 1 200 kcal denně, tak už moc kde ubírat nemáme. Navíc kdo by chtěl jíst 1 200 kcal a ještě si na tom horko těžko držet normální váhu nebo být dokonce obézní? Co se týče velmi intenzivního pohybu (obzvlášť nevhodného druhu typu běh a v nevhodné intenzitě), tak to bývá naopak ještě další stresor navrch do již chronicky vystresovaného a nevhodně živeného těla z pohledu na fyziologii.

Chronicky zvýšené stresové hormony z důvodu působení jakýchkoli nevhodných faktorů/stresorů jsou příčinou neefektivního metabolismu, neoptimální funkce štítné žlázy, hormonální nerovnováhy a následného rozvoje VŠECH zdravotních obtíží.
Mají také samozřejmě vliv na přibírání na váze/neschopnosti zhubnout (i při velmi nízkém energetickém příjmu – a mnohdy právě i díky nízkému příjmu, jak již bylo zmíněno). Nebo naopak dochází k nechtěnému, nezdravému hubnutí. V obou případech tělo neoptimálně hospodaří s přijímanou energií a metabolismus není efektivní.

Zvýšený kortizol a adrenalin mobilizují energetické zásoby; organismus se připravuje na nouzový režim „boj nebo útěk“ a má zvýšenou potřebu příjmu energie (nezávisle na naší tělesné váze). Jenže zároveň za chronického stresu dochází k útlumu metabolismu a k neefektivnímu hospodaření těla s přijatou energií z potravy ( = přibírání).
Naše tělo také očekává období nedostatku, a tak může mít tendenci ukládat více tuku do zásoby. Obzvlášť pokud lidé navíc neustále ubírají na potravě v domnělé snaze zhubnout a z toho mála jedí ještě zpravidla nevhodné potraviny.
Dochází také k vychýlení rovnováhy hormonů hladu a sytosti leptinu a ghrelinu, také ke zvýšení inzulinu a k výkyvům hladiny krevního cukru. Lidé potom mají tendenci pochopitelně více jíst, než by za optimálních podmínek potřebovali. Je to biochemický proces, nejde jen o emoce a nedostatek vůle, je to mechanismus přežití. Tělo si vyžaduje ve stresu více energie.

ALE může to fungovat i obráceně jako dvě strany téže mince: lidé naopak mohou nechtěně hubnout, mají problém přibrat na váze a obtížně nabírají svalovou hmotu. Můžeme ztrácet chuť k jídlu (tělo vypíná nadbytečné funkce, soustředí se na „boj nebo útěk“, kam pro tedy potrava a trávicí procesy nepatří); unavená či „zahlcená“ mysl ve stresu nám může být také překážkou v dostatečnému příjmu potravy. Především ale kortizol mobilizuje energetické zásoby, tělo potřebuje více energie, a pokud ji neujíme dostatek z potravy, tak sahá jak do tukových zásob, tak ale i do svalového glykogenu. Kortizol je pověstným „požíračem“ svalů. Vhodný způsob přibírání byl nastíněn již v předchozí kapitole o podváze.

Jak zhubnout nejlépe, úspěšně a zdravě?

Je potřeba v první řadě eliminovat fyziologicky nevhodné faktory/stresory, tím zefektivnit metabolismus, štítnou žlázu a ozdravit (nejen) trávení. V rámci stravy je potřeba nejdříve nastavit CO budeme jíst (tj. pro-metabolická strava – fyziologicky vhodné zdroje sacharidů, tuků i bílkovin), nikoli na množství jídla jen ubírat nebo přidávat pohybovou aktivitu. Mnohdy lidé mají velmi neefektivní metabolismus, nadváhu a zároveň ale tak nízký kalorický příjem, že by stejně nebylo moc kde na jídle ubírat co do množství kcal. Metabolismus by se navíc nadále zpomaloval, jak již bylo zmíněno.

Při spolupráci s většinou lidí tedy jídlo postupně navyšujeme, abychom zklidnili stresovou reakci těla (tj. snížili stresové hormony kortizol/adrenalin), tím zefektivnili metabolismus, produkci buněčné energie a hormonů štítné žlázy a tím logicky i dalších prospěšných hormonů, které stresový stav potlačuje. Tím se také sníží další stresoví a pro-zánětliví činitelé, kteří nám v optimální váze a zdraví jako takovému brání (estrogen a serotonin – oba jsou degenerativní a metabolismus tlumí, histamin, endotoxiny, prolaktin, prostaglandiny).

S uzdravením metabolismu a zefektivněním štítné žlázy jde hubnutí potom také mnohem lépe. Chceme, aby naše tělo fungovalo jako našlapaný stroj, který rychle pálí, vyprodukuje dostatek buněčné energie (ATP) pro optimální tělesné funkce a kterému můžeme a musíme dodávat dostatek paliva (energie) i oleje (mikroživin)! Čím výkonnější metabolismus, tím více toho také spálí. Lidé jsou někdy překvapení, že s odstupem času jedí více než před tím a přitom si drží váhu nebo začnou na takovém příjmu (a vhodných, pro-metabolických potravinách) hubnout.

Co se týče sportovní aktivity, tak je jak z pohledu na zdraví, tak i z pohledu na hubnutí nejlepší funkční silový trénink (posilování s vlastní vahou, volnými vahami), kalistenika, (ashtanga) jóga, přirozená chůze venku. Vybudované svaly jsou také výhodným spalovačem tuku, protože potřebují hodně energie a pálí tuk při odpočinku a ve spánku. Mezi nejméně vhodný pohyb patří dlouhé vytrvalostní cvičení (běh), které je extrémním fyziologickým stresorem a mj. znamená vyplavení množství PUFA do krve. Platí, že než začneme přidávat více pohybu, tak je nutné zklidnit stresovou reakci těla skrze vhodnou stravu a dávat tělu odpovídající palivo. K (ne)vhodnému pohybu chystám samostatný článek, zatím je k tématu Pohyb + kus z mojí cesty zase jinak + cesta k fyziologicky skvělé kondici pro kohokoli a Pohyb, stresová zátěž a zdraví; sport neznamená zdraví ani hubnutí.

Pokud děláme opak, tak jsou snahy o zhubnutí často neúspěšné a pokud se povedou, tak jsou především krátkodobé a nezdravé. A to potom nemusíme hubnout, pokud nechceme být zdraví 🙂 Většina lidí totiž hubne na bázi stresových hormonů a praktikují přebíjení stresu stresem: hladověním, půsty, IF, low carb, konzumací množství antinutrientů, nestravitelné vlákniny a škodlivých suplementů, nadměrnou fyzickou zátěží – zejména vytrvalostní, ponory do ledové vody. Vznikne začarovaný kruh: nadváha – více či méně úspěšné hubnutí – opět přibírání a často ještě větší přibírání – neschopnost zbavit se zdravotních problémů – a pořád dokola. Metabolismus je navíc s každým dalším jojo efektem méně efektivní a s každým dalším takovým pokusem jde potom hubnout stále obtížněji. Zvyšovat stresové hormony nechceme, cesta ke zdraví vede přesně opačným směrem.
Při hubnutí na bázi stresu navíc pálíme vlastní svaly (to asi nechce nikdo) a tkáně (např. brzlík = oslabení imunity!), protože kortizol podporuje katabolismus svalů a tkání v těle. Sice pálíme i tuky, což zní pro mnohé slibně, ale v tomto případě se jedná o degenerativní PUFA, které se při zvýšení kortizolu a adrenalinu uvolňují z tkání do krve v podobě volných mastných kyselin. Což je přesně to hlavní, co mimo jiné procesy, které se odehrávají, nechcete. Již to bylo zmíněno v souvislosti se zásobami tuku v kapitole „Proč nemůže být nadváha zdravá?“ podrobněji se o tom dočtete v článku o PUFA omega-3 a o-6 (zde zejména kapitola 8).

Správné hubnutí je pozvolné hubnutí. Při pálení tuků se stresu absolutně vyhnout nemůžeme a tedy i oxidaci PUFA. Je to paradox – chceme být zdravější, ale díky škodě, kterou jsme na sobě napáchali (nevhodnou stravou obsahující PUFA), sami sebe „trávíme“ toxickými zplodinami. Proto chceme hubnout za co nejmenší stresové reakce těla, pomalu a nechceme tím tedy PUFA vyplavovat do krve moc rychle a pálit tukové zásoby příliš rychle. Je potřeba počítat s tím, že pokud jsme si metabolismus podrývali desítky let (což každý z nás v současné společnosti dělal), nelze se dát do formy za týdny a někdy i měsíce. O tom celém je článek Kdy…?

Nezávisle na váze nám jde na pro-metabolickém přístupu ke zdraví také o to, abychom vyměnili v tkáních poměr PUFA:nasycené tuky ve prospěch nasycených. Čím jsme tlustší, tím to trvá déle (máme v sobě PUFA více). Může to trvat v lepším případě 3 – 4 roky od doby, co vyřadíme jejich veškeré koncentrované zdroje (a vyhýbáme se jim v potravinách, jak je to jen možné). Na tucích jako takových ve stravě ubereme a místo PUFA zařadíme nasycené tuky a pokud nejsme obézní, tak si můžeme dovolit trochu mononenasycených tuků (velmi kvalitní extra virgin olivový olej); navýšíme vhodné sacharidy (zejména jednoduché cukry a výživné sacharidy bez antinutrientů), máme dost bílkovin z výživných zdrojů bohatých na vitamíny a minerály; suplementujeme antioxidant vit. E (přípravek s mixem tokoferolů v olivovém oleji).

Někdy jsou lidé překvapeni, když v takovémto procesu uzdravování – tedy při odstranění stresorů – ještě přiberou nebo se cítí unavenější, cítí prvotní zhoršení svého stavu, ať už to jsou lidé s nadváhou nebo podváhou. Je to ovšem také přirozený proces: dochází ke snížení hormonů kortizolu a adrenalinu, které nás před tím nevhodně a dlouhodobě burcovaly k činnosti (dávaly nám energii) a také energii spalovaly. Podrobněji je to vysvětleno v článku Kdy…? Uzdravování není sprint!“.
Pokud jsme navíc hladověli (nedostatek energie z potravy, nejčastěji nedostatek sacharidů z vhodných zdrojů), tak chvíli trvá, než nám tělo bude opět důvěřovat a metabolismus se zefektivní. Zprvu totiž očekává opět období hladu a nedostatku živin, takže má tendenci ukládat si zásoby, když snížíme stresovou reakci těla a začneme více jíst. Jiná cesta však ven z kruhu pro dlouhodobý úspěch není… Případné přibrání je daň za léta podjídání se a za stravu bohatou na PUFA, lepek/antinutrienty a škroby, absenci pro-metabolických cukrů. Je potřeba tedy vytrvat na vyšším příjmu a v rámci vhodných potravin společně s fyziologicky přirozeným životním stylem i mimo stravu.

Někteří se také domnívají, že když začnou najednou jíst sacharidy (byť ty vhodné, zejména jednoduché cukry) tak začnou automaticky hubnout. Pokud ale přecházíme z redukčních diet nebo nízkosacharidové stravy a přidáme příliš mnoho sacharidů a příliš rychle, tak můžeme zbytečně nabrat vice tuku, než by bylo nutné. Pokud ve stravě dlouho sacharidy nebyly (a v dostatečném množství) a máme navíc neefektivní metabolismus, tak tělo „zahltíme“. Neumí energii správně využít. Proto je dobré sacharidy postupně každý týden navýšit o trochu.
To samé platí, pokud najednou přidáme velké množství nasyceného tuku (i když je prospěšný a také má daleko menší schopnost se ukládat než PUFA). Vhodné je zatím jíst přibližně stejně množství tuku, jaké jsme jedli doposud, akorát vyměnit nevhodné tuky (všechny koncentrované zdroje PUFA – omega-6 a omega-3) za nasycené (kokosový olej, bio máslo, bio ghí) a případně trochu mononenasycených tuků. Po nějakém čase při navyšování sacharidů je vhodné zároveň na tuku ubírat. Záleží, jaké máme cíle a kolik kalorií potřebujeme pro udržování váhy/hubnutí/přibírání. Nezapomínáme také na dostatečný příjem živočišných bílkovin z bio/grass-fed zdrojů.

Pro začátek je vhodné si také jídlo nějakou dobu zapisovat a vědět, kolik vůbec jíme – je potřeba mít hrubou představu o naší výchozí pozici. Mnozí jsou překvapeni, jak se přeceňovali a jak se podjídají na celkovém množství energie a z toho zejména na sacharidech (zejména na zdrojích glukózy+fruktózy) a bílkovinách.
Podjídání se a následná podvýživa je to, na co zemře většina lidí ve stáří! (wasting syndrome), příčina zdravotních obtíží (vč. neschopnosti zhubnout) a příčina č. 1 úmrtí na rakovinu (wasting syndrome; tedy kromě „léčby“ v podobě chemoterapie, imunosupresiv a strachu implantovaného do hlavy nemocníky a vlastní nevědomosti). Tělo potřebuje stále hodně paliva – z fyziologických zdrojů; jinak VYHASNE. Absence hladu znamená nezdravý, nepřirozený stav, nemoc.

TIP: K správnému hubnutí vám dopomůže také e-book „Pro-metabolický receptář a základní průvodce ke zdraví dle lidské fyziologie“, kde najdete vše uceleně na jednom místě.

Bonus: Domácí zvířata a nepovšimnutá nadváha

Procesy výše zmíněné probíhají v těle i u domácích zvířat a platí zde stejné principy. Mnoho majitelů způsobí zvířatům nadváhu skrze „péči“, která se stala normou kvůli průmyslu s domácími zvířaty, ale přirozenou normou není: jakékoli granule a konzervy (z mnoha důvodů destruktivní pro kočky, psy i hlodavce), kohoutková nefiltrovaná voda; vakcíny, syntetická antiparazitika/odčervovadla, syntetická antibiotika, inzulín, kortikoidy, chemoterapie, antidepresiva atd.; pasty na bezoáry, škodlivé suplementy a nevhodné přírodní látky (omega-3, rybí oleje a sušené tučné ryby/pamlsky, suplementace většiny minerálů a vitamínů, přípravky se sacharidy/sladidly/rostlinnou vlákninou pro kočky, křemelina); chemikálie v domácnosti… a zásadní chyby na BARF (masa obsahující příliš PUFA tuků, vyřazování veškerých sacharidů psům nebo dávání nevhodných druhů sacharidů,  dávání jakýchkoli sacharidů kočkám (zelenina, ovoce, obiloviny a pečivo, mléko).

Tlusté zvíře je pro mnoho lidí „roztomilé“ a nebo to jako tloušťku nevidí (podobně jako třeba u svých dětí). Jako u jakékoli jiné nemoci si nechtějí připustit, že to způsobili jen sami vlastním konáním. Takové zvíře tiše trpí, později má viditelné obtíže a zkracuje mu to život. Platí ale také, že i zvířata s normální váhou nejsou automaticky zdravá – pokud je lidé drží na zmíněné „potravě“ a škodlivých faktorech mino stravu v rámci „prevence“ nebo „léčby“ nemocí. Je potřeba počítat s tím, že obzvlášť venkovní zvířata a fyziologicky správně krmená a chovaná zvířata mají v průběhu roku kolísající váhu (většinu naberou na podzim a na jaře shodí). Příroda je chytrá. Není to ale to samé, co vykrmená zvířata s nadbytkem PUFA v tkáních po celý rok kvůli zmíněné „péči“.
Většině čtenářů zde je již jasné, že řešením není ubrat zvířeti na stravě a stále krmit jakýmikoli granulemi nebo konzervami; dávat kočkám pro ně nízkokalorickou nestravitelnou (!!) zeleninu, vlákninu a zelené suplementy nebo třeba vyřadit všechny sacharidy na BARF u psa (a ponechání mas bohatých na PUFA).

Závěr a kam dál

Zdravotnický (nemocnický) systém, potravinářský, farmaceutický a „suplementový“ průmysl přímo vytvořily pandemii nezdravé společnosti. Kde je poptávka, tam je ale nabídka. Systém je to ten nejdůmyslnější. Většinou škodlivých farmak, vakcínami, suplementy a zejména stravou pro otroky, která narušuje celý metabolismus vč. zdraví mozku a optimálních duševních procesů (o tom podrobněji více v  článku Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné), si z lidí lehce ovladatelné, manipulovatelné a nemocné otroky už celá desetiletí vytváří. A ti se v naivní představě, že je tu systém pro ně, že pomůže a že se postará, k němu zpět pro domnělou pomoc obrací nebo věří jeho ideologiím a agendám. Průmysl s domácími zvířaty pak funguje na úplně stejném principu. Nestojí na nezávislé vědě a fyziologii zvířat, tedy na faktech. O zdraví na prvním místě zde nejde, jde o zisk a vše je propojené (výrobci krmiv a suplementů, veterináři, farmaceutický průmysl). Většina lidí toto stále nechápe a fakta nehledá. Věří, že by to přeci s nimi přeci nemohl nikdo myslet špatně. I zvířecí „alternativci“ se dopouští některých zásadních chyb v rámci stravy, prevence i řešení obtíží, protože na jiné informace zatím nenarazili (a nebo bohužel ani nechtějí).

Kdy se člověk ze systému dokáže vymanit a prohlédnout nejen nemocnictví, ale i nefunkční alternativy, které jsou ve skutečnosti jen chapadlem systému a dobře mu slouží? Kdy má šanci objevit a začít praktikovat přístup, který vychází z nezávislé vědy, zohledňuje lidskou fyziologii už od buněčné úrovně (co metabolismus podrývá a co ho naopak podporuje) a proto jediný může dlouhodobě fungovat? Tyto otázky rozebírají další články na webech k tématu. Pokud už nechcete ztrácet čas a zdraví, tak se můžete dle informací zařídit ihned a to u sebe, svých dětí i zvířat.

Cestu ke zdraví také usnadňuje E-BOOK Pro-metabolický receptář a základní průvodce ke zdraví dle lidské fyziologie, ve kterém si najdou zásadní informace nejen začátečníci, ale i ti, kteří se již na cestu vydali.
Zvířata, která jsme si dobrovolně pořídili, by neměla doplácet na naši nevědomost, strach z čehokoli nebo pohodlnost měnit škodlivé návyky. Ať už chcete nebo zatím nechcete svoje zdraví fyziologicky řešit a dělat změny v životním stylu, tak svým zvířatům polepšit vždy můžeme. A není to složitější ani dražší! E-book „Velký průvodce ke zdraví domácích mazlíčků“ se detailně věnuje odpovídající stravě, prevenci obtíží i řešení menších či větších zdravotních problémů. Většina lidí považuje za „normu“ v rámci stravy, faktorů mimo stravu i řešení obtíží to, co přirozená norma není, a zvířatům tak nevědomě ubližují (vč. pokročilejších chovatelů, např. i u BARF). Téměř nikdo zde tyto unikátní informace nemá. Psala jsem ho rok a půl a přecházely mu léta studia, praxe a velmi bolestných zkušeností, které si vy už můžete ušetřit.

 

Share

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*