Strava podporující zdravý metabolismus?

…  S + T + B z vhodných zdrojů potravin.

(Aktualizováno 26. 8. 2021)

---

Co se v článku mimo jiné dozvíte:

* Úvod: co zajistí pro-metabolická strava
* Čím se liší od ostatních stylů stravování? Proč funguje?
* Role (ne)vhodné stravy ve zdraví
* „Zlé“ sacharidy, „zlé“ tuky
* Gramy, kalorie, množství jídel…a půsty.
* Low carb a nedostatek sacharidů ve stravě
* Neefektivní metabolismus, nevhodná strava a vznik obtíží (typické důsledky neefektivního metabolismu; specifičtější obtíže)
* Low carb (a další směry) jako řešení zdravotních obtíží
* Správný kontext
* Bio potraviny – opravdu se tak vyplatí?
* A jde se konečně jíst…

---

Úvod: co zajistí pro-metabolická strava

Většina lidí stále neví nebo dostatečně nechápe, že jejich zdraví se odvíjí od toho, co jedí nebo nejedí. Stravu potom neřadí mezi priority.

Jaký je možný vzorec pro pro-metabolickou stravu neboli skutečně vhodnou výživu?
Pro jedno jednotlivé jídlo na talíři, ale i vaši celkovou stravu (tzn. všechna jídla, co v určitém časovém úseku/ve svém životě jíte )?
Pro pro-metabolickou stravu, kterou zde stále zatím jako pionýr upozorňuji?
Pro stravu, která vede k udržení dlouhodobého zdraví, které znamená především efektivní metabolismus, zdravé trávicí ústrojí, hormonální rovnováhu, dobrou imunitu, zdraví mozku a psychickou rovnováhu?
Pro stravu, díky které dosáhnete také optimální postavy (váhy a % tělesného tuku) a kondice?

Koncentrovaný zdroj sacharidů + zdroj tuku + zdroj bílkovin.  Vzorec bychom pak mohli rozšířit u určitých jídel ještě na rozumné (malé) množství tepelně upravené zeleniny (ideálně) + bylinky, koření, sůl. „Koncentrovaný“ zdroj sacharidů vyjadřuje, že se jedná o na sacharidy/cukry bohaté potraviny, nikoli pouze o nízkosacharidovou zeleninu.
Proč píši možný vzorec? Protože tento vzorec může být zdraví prospěšný a splňovat výše uvedený výčet nebo také naopak velmi neprospěšný a nevhodný: anti-metabolický, prozánětlivý, pro trávicí soustavu nepříznivý a narušující hormonální rovnováhu. S tím pak nepřekvapivě souvisí rozvoj fyzických i psychických obtíží, protože se jedná o stravu nevhodnou – tedy stresor, který metabolismu narušuje.
Děje v případě, pokud jednotlivé makroživiny (S, T, B) volíte z nevhodných zdrojů a v celkově nevhodném kontextu vaší stravy, popřípadě ještě v nevhodném množství pro vaši aktuální situaci (tj. příliš mnoho jedné z makroživin, než je pro váš stav optimální – a začne to působit problémy; příliš málo jedné z makroživin nebo také příliš mnoho/málo všech makroživin jako takových a tedy energetický nedostatek/nadbytek).
Článek je o jednom z nejdůležitějších fyzických faktorů/stresorů, tedy výživě. Další fyzické a psychické faktory, které zásadně ovlivňují náš život, jsou rozebrány například v článku Přát si zdraví nestačí  nebo Stres a jeho vliv na zdraví.

Čím se liší od ostatních stylu stravování? Proč funguje?

Jak poznáte, jaký ze směrů ve výživě si vybrat? Máte pocit, že se vždy zlepšíte, když na nějaký přejdete? A po chvíli se to zase zhorší nebo už nezlepšuje? Zlepšení totiž přichází vždy, když uděláme změnu, která je lepší než to, co jsme dělali doposud.

To však neznamená, že je to optimální nebo vhodné – alespoň ne dlouhodobě. Příkladem je přechod na veganství, low-carb a keto, klasickou „fitness“/kulturistickou stravu, carnivore… Lidé se cítí lépe, protože oproti předchozímu jídelníčku si v mnohém polepšili, vyřadili to úplně nejhorší (např. průmyslově zpracované potraviny, velkochovné živočišné výrobky, některé nejvýraznější antinutrienty – lepek, začali si více vařit doma atd.). Po několika týdnech/měsících/letech však zpravidla mají znovu obtíže, nedosahují toho, co očekávali nebo dokonce přijde totální zdravotní propad.

Proto pro-metabolická strava: není to žádná módní dieta či „styl“ stravování. Na rozdíl od mnoha jiných stravovacích směrů je to porozumění lidskému tělu, jeho fyziologii a co potřebujeme (nebo nepotřebujeme) už od buněčné úrovně. Je to pohled na výživu z perspektivy dostatečné produkce buněčné energie (ATP, tepla a CO2). Cokoli, co produkci energie narušuje, vede k utlumení metabolismu, stárnutí a nemoci.  V rámci stravy to je především nízkosacharidová strava (LC) a nedostatek sacharidů z vhodných zdrojů vč. jednoduchých cukrů; PUFA tuky omega-3 a omega-6; lepek a nadbytek antinutrientů; nedostatek mikroživin z rozmanitých bio živočišných potravin.
Když pochopíme úplně základní fyziologické/biochemické procesy, tak potom umíme sami vyhodnotit, proč pro nás určitá potravina nebo postup (byť třeba široce propagované) jsou nebo nejsou vhodné.
Pro-metabolická strava zohledňuje najednou také mnoho faktorů (výhod/nevýhod potravin) a spojuje je dohromady. Je to porozumění tomu, že tělo má energetické a nutriční potřeby, které se mohou měnit podle našeho současného zdravotního stavu, cílů, stresové nálože…

Proto pro-metabolický přístup ke zdraví a stravě funguje. Navíc je dlouhodobě-celoživotně udržitelný a je chutný. Kdo by nechtěl jíst ovoce, máslo, určité vhodné lahodné sýry, kvalitní čokoládu, kávu, kokosové výrobky, nebát se cukru a nasycených tuků? A ještě navíc, když to prospívá – ve vhodném kontextu – zdraví, kondici, postavě?

Role (ne)vhodné stravy ve zdraví

Příčinou všech zdravotních obtíží jsou stresory fyzické a stresory psychické. Jste to, co jíte, co strávíte a také to, co jedlo zvíře, které jíte a jak byly ošetřovány plodiny, které jíte. Jste také to, co si na sebe natíráte, jakými látkami doma uklízíte a také třeba to, co si do sebe necháte vakcínami naočkovat. Jste to, jak se pohybujete a jak spíte. Jste to, jak myslíte.
Obě kategorie stresorů nastaví takovou tělesnou biochemii a procesy, díky kterým postupně vznikne nemoc.

Strava patří k těm nejvýraznějším fyzickým faktorům/stresorům. Ovlivňuje doslova každý proces ve vašem těle. Z toho nejobecnějšího pohledu ovlivňuje stav a efektivitu metabolismu, od kterého se potom zdraví, jakékoli zdravotní obtíže nebo třeba váš vzhled odvíjí.
Z podrobnějšího pohledu potom ovlivňuje např. stav trávicího traktu (GIT) a tím i mimo jiné vaše psychické zdraví (skrze mikrobiom, propojení na ose střevo-mozek/bloudivý nerv a enterální nervový systém; ve střevě se také vytváří určité neurotransmitery jako je stresový serotonin a naopak vzniká nedostatek žádoucího dopaminu).
Pokud nemáte dostatek dobře využitelných živin a/nebo pokud je nevstřebáváte, pokud nemáte díky vhodné stravě efektivní metabolismus, hormonální rovnováhu a GIT v kondici (máte např. syndrom propustného střeva „leaky gut“ nebo nadbytek bakterií ve střevě, což se týká mnoha lidí), nemůžete díky následným biochemickým procesům být fyzicky ani psychicky zdraví. Tyto procesy popisuje podrobněji druhá část článku Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné.
Psychiku kromě stavu GIT ovlivňuje samozřejmě také neefektivní metabolismus sám o sobě – jednak s ním vzniká také celková hormonální nerovnováha (hormony ovlivňují funkci mozku) a jednak při utlumení metabolismu tělo nemá dostatek energie ani pro „luxusní“ funkce, což je i optimální činnost mozku (vznikají psychické obtíže, pocity neštěstí, úzkosti, deprese, únava). 

Proto chceme pro-metabolickou stravu. Přístup k ní jsem hledala léta, stejně jako lidi a zdroje, které mě inspirovaly v tom, ji do této podoby poskládat.

„Zlé“ sacharidy, „zlé“ tuky

Co se týče výživy, tak sacharidy (i pokud jsou přítomné v relativně velkém množství) nejsou zlem, příčinou onemocnění a problémů samy o sobě; stejně jako tuky nejsou zlem, příčinou onemocnění a problémů samy o sobě. Mnoho lidí je z toho viní a tím si zpravidla zadělávají na zdravotní obtíže.
Co je tedy onou příčinou? Pokud jsou sacharidy, tuky či bílkoviny čerpány z nevhodných zdrojů potravin a v kontextu celkově nevhodné stravy, jak jsem již zmínila výše. Sacharidy mohou být dobrý sluha, špatný pán; tuky mohou být dobrý sluha, špatný pán.

Jak je to s naší odlišností, co se stravy týče dle různých typologických teorií a zda máme na základě toho jíst každý úplně jinou stravu a některé potraviny nebo makroživiny (např. sacharidy) nám jsou navždy zapovězeny, píšu ve FB příspěvku Máme jíst každý jinak?. V těchto základních věcech jsme si více podobní, než si mnozí myslí nebo chtějí myslet nebo než nám různí „odborníci“ tvrdí… Proč se tak děje vysvětluje článek Džungle ve světě zdraví.

Terminologie – sacharidy:

Lidé si často představují různé věci pod pojmem sacharid a různé věci pod pojmem cukr. Pojmem sacharidy je zde na stránkách myšlena vždy celá kategorie sacharidů, tedy všechny cukry. Sacharid = cukr.
Mezi cukry jednoduché patří monosacharidy a disacharidy. Mezi monosacharidy (jedna molekula) se potom řadí glukóza a fruktóza, společně jsou v ovoci, ale také zelenině, hlízách a obilovinách. Glukóza zvlášť sama o sobě se vyskytuje např. jako sladidlo v prášku – tzv. dextróza/d-glukóza. To samé fruktóza jakožto sladidlo v prášku/tekuté formě – ta je však v této formě spíše nevhodná (na rozdíl od prospěšné fruktózy v ovoci nebo jako součást sacharózy – viz níže); stejně tak je škodlivý glukózo-fruktózový sirup nebo fruktózový sirup, které navíc najdete často ve vysoce průmyslově zpracovaných produktech a vyrábí se zpravidla ze škrobů (GMO kukuřice). Další skupinou jednoduchých cukrů jsou disacharidy (dvě molekuly monosacharidů dohromady): sacharóza, kterou tvoří společně molekula glukózy a fruktózy. Je to řepný/třtinový/kokosový cukr, tedy ten, pod kterým si většina lidí cukr představuje; sacharóza se vyskytuje dále v ovoci, zelenině, obilovinách, medu, javorovém sirupu…Dalším disacharidem je laktóza, která se skládá z glukózy a galaktózy; vyskytuje se v mléku a některých mléčných výrobcích.

Další kategorií jsou cukry složité neboli polysacharidy – škroby, glykogen, celulóza. Škroby jsou tvořeny dlouhým řetězcem molekul glukózy a jsou považovány společně s glykogenem za „zásobní“ sacharidy, protože poskytují větší obsah energie na rozdíl od celulózy. Najdeme je v hlízách, škrobnaté zelenině, obilovinách, luštěninách. Celulóza je spíše strukturální polysacharid, neslouží člověku jako zdroj energie; člověk nemá enzymy, aby ji rozštěpil – je to nestravitelná vláknina, která prochází trávicím traktem společně se střevními bakteriemi (některé bakterie mají schopnost celulózu štěpit, slouží tak jako jejich potrava). Tvoří buněčnou stěnu rostlin; hodně celulózy obsahuje například zelenina rostoucí nad zemí, zejména různé druhy listové zelené zeleniny (správnou úpravou a vařením se její množství redukuje, stává se stravitelnější).

O tom proč a jaké výhody mají jednoduché (a většinou stále démonizované) cukry oproti těm složitým a že bychom měli jednoduché upřednostňovat najdete v článku Sacharidy. Více informací o konkrétních zdrojích vhodných sacharidů, tuků a bílkovin najdete na konci článku.

Gramy, kalorie, množství jídel…a půsty

Přesný poměr makroživin ve stravě, přesné množství každé z makroživin na gramy a také celkový energetický příjem se odvíjí od vašich výchozích podmínek, tedy současné zdravotní situace (současného stavu metabolismu, stavu trávicího traktu apod.) a cílů (tedy o co vám jde a kam teď směřujete). Sacharidy by však neměly být zastoupeny ve velmi malém množství a tuky nebo bílkoviny by je neměly výrazně převyšovat, tzn. low carb (LC) strava.

Optimálním množství jídel přes den (frekvence stravování) se také odvíjí od současného stavu. Obecně platí, že čím zdravější, tedy efektivnější metabolismus máte (tzn. čím lépe vaše tělo  hospodaří s živinami a energií, efektivně je využívá), tím si můžete mít dovolit větší časové mezery mezi jídly a tedy méně jídel přes den.

Čím méně efektivní metabolismus a štítnou žlázu máte (nejen dle krevních testů, ale dle symptomů dále v článku), čím jste nemocnější, tím hůře nakládáte s energií. Játra  neefektivně hospodaří se zásobním glykogenem (uložená glukóza jakožto zdrojem energie) a můžete mít také větší problémy s kolísáním hladiny cukru (glukózy) v krvi (stavy hypoglykemie). Tělo pak také rychleji přepíná do stresového-sebezáchovného, nouzového režimu glukoneogeneze, protože rychleji vyčerpá bezpečné palivo glukózu i zásobní glykogen z jater a je potřeba dostat energii do buněk z ne-sacharidových zdrojů jako jsou tuky a bílkoviny/tkáně. To představuje dlouhodobě nezdravý proces, při kterém se zdvihají stresové hormony kortizol a adrenalin.

Tím dochází k omezení prakticky všech funkcí v těle v rámci stresového režimu na úkor v nadbytku škodlivého kortizolu, adrenalinu, serotoninu, estrogenu a dalších stresových/pro-zánětlivých činitelů; k utlumení štítné žlázy (čímž máme nejen nedostatek T3, ale také se nevytváří optimálně progesteron a testosteron = hladovění, PUFA a stres jsou zabijáci hormonální rovnováhy a také libida a plodnosti).
V neposlední řadě potom dochází k nežádoucímu vyplavení volných mastných kyselin do krve (PUFA tuky z našich tukových zásob), toxické a anti-metabolické oxidaci tuků* a/nebo katabolismu svalů/tkání, ze kterých chce tělo čerpat energii místo glukózy (vč. brzlíku, který je důležitou součástí imunity!).
*PUFA nejen takto oxidují v krvi, ale blokují také vstup glukózy do buněk (vznik cukrovky) a produkci energie/ATP, likvidují štítnou žlázu a také slinivku (omezují tvorbu inzulínu = mj. vznik cukrovky).

To se děje nejen při vyčerpání glukózy z krve, jaterního glykogenu a hladovění (včetně přerušovaných půstů a „očistných detoxů“ bez dostatečného příjmu energie  z potravy**), ale právě i při LC stravě, kdy nejíme dostatek sacharidů/cukrů nebo při velkém stresu (způsobeným čímkoli). Tento proces je popsán např. v článku PUFA: toxické nikoli esenciální (kapitola 8). Je to opak toho, o co se v rámci pro-metabolického, skutečně funkčního přístupu ke zdraví snažíme a opak toho, co vede ke zdraví. 

Z počátku je pro mnoho lidí (se zpomaleným metabolismem a zdravotními obtížemi) vhodné častěji energii doplňovat a je výhodnější alespoň prozatím rozdělit svůj energetický příjem do více jídel během dne, než se podaří s pomocí pro-metabolické stravy a dalších vhodných opatření v rámci životního stylu metabolismus ozdravit a zefektivnit. Tím posléze vyřešíte najednou mnoho problémů a onemocnění, které se s tím zákonitě pojí.

Mám jistou představu o  obecném vhodném počtu jídel během dne, který je kompromisem mezi udržením optimálního trávení (aby byl čas na dostatečné strávení jídla), efektivním metabolismem (zároveň aby nedocházelo k výše popsaným stresovým procesům), popřípadě cirkadiánními rytmy. Pro mnohé to ovšem může být téma individuální, a proto ho zpravidla řeším s klienty na konzultacích. Velmi zdravý jedinec může prosperovat na 3 jídlech, pro většinu lidí jsou vhodnější 4 jídla, 5 vidím jako strop (pro mnohé to ale může být prospěšné).

** „Detoxy“ a půsty jsou fyziologický nesmysl. Půst přes noc (10 – 12 hodin) je dostatečný. Naším hlavním detoxikačním orgánem jsou játra, která pro svoji optimální činnost potřebují efektivní štítnou žlázu (metabolismus), kterou hladovění přímo ničí. Štítná žláza i játra potřebují naopak dostatek dobře využitelných živin (sacharidů z vhodných zdrojů vč. dostatku jednoduchých cukrů, bílkovin a vitamínů/minerálů z bio živočišných zdrojů, nasycených tuků), aby mohla optimálně pracovat a detoxikaci provádět.
Nepotřebují půsty vedoucí ke zpomalení metabolismu (a vysokému kortizolu, serotoninu, estrogenu), nestravitelné syrové zelené saláty ani nalévání se zelenými „detoxikačními“ šťávami plnými antinutrientů, pesticidů a těžkých kovů/železa. Mrkvové šťávy nejsou lepší náhradou, protože kromě právě zmíněného tím pozřete příliš velké množství rostlinného vit. A (betakarotenu), který je na rozdíl od živočišného vit. A (retinolu) pro organismus zátěží.

Tímto způsobem ani úspěšně (dlouhodobě a především zdravě) nezhubnete, protože to je hubnutí ve stresovém režimu. Pokud se lidé cítí chvíli lépe během/po půstu je to proto, že nejedí (téměř) nic – včetně absolutně nevhodných potravin, které jinak jedí běžně a z kterých jsou nemocní. Někteří mají zdánlivě více energie – jenže je to z důvodu, že je do pohotovosti burcují stresové hormony. Po půstech také u mnoha lidí dochází k tzv. binge eating, záchvatovitému přejídání, což je ale přirozená reakce strádajícího organismu (viz ještě níže).

Hladovění/půsty nejsou lidská přirozenost, ale filozofická smyšlenka, která jde proti lidské fyziologii. Pokud naši předci někdy hladověli tak proto, že jídlo jednoduše neměli. Ne proto, že by to bylo zdravé nebo přirozené. Člověk by v přírodě, stejně jako zvíře, jedl, když má hlad – a to je ve zdravém stavu pravidelně během dne.

Low carb a nedostatek sacharidů ve stravě

Jedním z nejoblíbenějších témat ve „světě zdraví“ je low carb (LC), tedy nízkosacharidové stravování, které může mít z hlediska množství sacharidů ve stravě různou podobu. Ketogenní strava je formou LC, kdy přijímáme ve stravě zanedbatelné množství sacharidů a metabolismus se přepne do ketózy (jako zdroj energie jsou využívány ketolátky).
Mým cílem není se proti LC (nebo jiným  stravovacím směrům) vymezovat, protože se mi to zrovna hodí. Mým úmyslem je prezentovat pohled na stravu z hlediska lidské fyziologie především pro ty, kteří hledají způsoby jak změnit něco, co jim v současnosti nefunguje a nebo již cítí, že by mohlo přestat fungovat. Nebo také těm, kteří teď sice nejsou odhodláni ještě něco ve své stravě měnit, ale později se k těmto informacím vrátí, až to fungovat opravdu přestane… Co je to pro-metabolická strava, proč vede k dlouhodobému zdraví a proč funguje jsem popsala již na začátku článku. Jedná se o zohlednění fyziologických potřeb organismu jak z krátkodobého, tak především dlouhodobého pohledu.

Tomu, proč jsou sacharidy přijímané v potravě jakožto hlavní zdroj energie (tzn. tuky ani bílkoviny výrazně sacharidy nepřevyšují) metabolicky nejvýhodnější a nejzdravější, naleznete v samostatném článku Sacharidy jako výhodný zdroj energie a kamarád. Jen s dostatkem sacharidů jsme schopni produkovat dostatek buněčné energie/ATP, tepla a CO2, jsme schopni zajistit adekvátní funkci štítné žlázy (tvorbu thyroidních hormonů a konverzi T4 na T3). Také nevznikají vedlejší toxické produkty jako při spalování tuků/bílkovin, což se děje při glukoneogenezi* a nejsme neustále v režimu chronického stresu.

*Glukoneogeneze je metabolický proces, kdy se generuje glukóza – nezbytné palivo pro buňky – z látek ne-sacharidové povahy zahrnujících aminokyseliny (vlastní svalová tkáň a bílkoviny ze stravy), glycerol, pyruvát, laktát a určité mastné kyseliny (tuky). Tukové zásoby (mastné kyseliny) a případně naše vlastní svaly, tkáně (bílkoviny) se tedy stávají zdrojem energie pokud není dost glukózy v krvi a zásobního glykogenu v játrech – nemáme tedy odkud brát energii pro buňky a katabolizujeme vlastní tkáň. Dále se tak děje obecně v období hladovění a důsledkem chronického zvýšení stresových hormonů.

Ač to může znít dobře obzvlášť, pokud chceme zhubnout, že tímto procesem vlastně požíráme vlastní tukové zásoby, z dlouhodobého pohledu na zdraví to není vhodné. Podobně jako u výše zmíněného půstu je to hubnutí ve stresovém režimu a vytváří se podmínky, které zdraví a efektivní metabolismus  narušují, vytvářejí více disfunkcí. Některé z obtíží, které se mohou pojit s výraznou restrikcí jedné z makroživin, přijdou na řadu za chvíli. Nevýhody z pohledu metabolického, jaké procesy za tím stojí a degenerativní dopady konkrétně glukoneogeneze jsme již nastínili výše a dále je to rozvedeno v článku PUFA (omega-3 a o-6): toxické, nikoli esenciální (kapitola 8) a Sacharidy jako výhodný zdroj energie. Mimochodem, i na LC stravě se za nikoli neobvyklého scénáře můžete stát diabetikem (ač je konzumace sacharidů spojovaná širokou veřejností právě s rozvojem cukrovky!) a velkým množstvím tuků ve stravě si inzulínovou rezistenci či cukrovku nadále prohlubujete. Tuky (tedy volné mastné kyseliny v krvi, které se pod jakýmkoli stresem při zdvižení adrenalinu/kortizolu uvolňují z tkání) zabraňují vstupu cukru/glukózy do buněk.

Jak jsem již zmínila výše, podobně nevýhodné jako využívání tuků jako hlavního zdroje energie je i využívání bílkovin jako paliva v případě stravy, kdy konzumujeme velké množství bílkovin a současně málo sacharidů/tuků (více jsou úskalí tohoto počínání rozebrána v článku Sacharidy). K nevýhodnému využití bílkovin dochází také v případě chronického stresu, kdy odbouráváme vlastní svaly a tkáně (tedy bílkoviny). Do chronického stresu zahrnujeme nejen zvýšené hladiny stresových hormonů v důsledku psychického/emočního stresu, ale třeba právě díky hladovění, nedostatku jedné z makroživin, nadbytku nevhodné sportovní aktivity nebo neoptimálním metabolickým funkcím.

Pro-metabolická strava však neznamená stravu, kde konzumujete pouze sacharidy a zanedbatelné množství tuků a bílkovin. Tuky ani bílkoviny pouze výrazně sacharidy nepřevyšují; mají ale zde svoje důležité místo. Nejedná se tedy o způsob stravování typu sacharidy 80 % z příjmu potravy, bílkoviny 10 %, tuky 10 % a podobně.
Roli sacharidů, tuků a bílkovin v pro-metabolické stravě shrnuje také FB příspěvek  Základy makroživin.

Neefektivní metabolismus, nevhodná strava a vznik obtíží

Nevhodná strava (jak co do kvality, kvantity a jednotlivých zdrojů živin) přináší zdravotní problémy, které úzce souvisí s neefektivním metabolismem a neoptimální funkcí štítné žlázy. Pokud štítná žláza (tj. „generátor“ energie a hlavní ředitel metabolických procesů) nepracuje efektivně, jak by měla, může tím být ovlivněn jakýkoli tělesný systém. Většinou je však příčina těchto problémů hledána úplně někde jinde než je nevhodná strava a to jak co se týče:
makroživin (sacharidů, tuků, bílkovin) z nevhodných zdrojů,
nedostatku jedné z makroživin (LC a keto, různé jiné „ozdravné“ protokoly s nedostatkem vhodných sacharidů/živočišných bílkovin/nasycených tuků),
nedostatku mikroživin (typickým příkladem je nedostatek dobře využitelného vápníku a zároveň nadbytek fosforu z obilovin a svaloviny nebo nedostatek vitamínu A, mědi a zinku z určitých živočišných zdrojů),
nebo obecně přílišná restrikce kalorií (tj. málo jídla jako takového)*.
*„Málo“ neznamená jen dle tabulek, šablon a „norem“, ale pro váš individuální případ. Velká část lidí přijímá velmi málo kalorií (ještě navíc z nevhodných zdrojů potravin), a přesto má nadváhu a zdravotní obtíže, což je důsledkem neefektivního metabolismu, který si v začarovaném kruhu tímto způsobem ještě více zpomalují, nehubnou a naopak tloustnou.

Některé ze zdravotních problémů si lidé spojují s „čistou psychikou“, myšlením a vůlí a nikoli s velmi fyzickými příčinami, které způsobí nevhodné biochemické, metabolické procesy. U většiny obecně vnímaných „psychických“ nemocí můžeme hledat jednu z hlavních příčin už na úrovni neefektivního metabolismus a hormonální nerovnováhy (produkce hormonů a neurotransmiterů), trávení a kondice našeho střeva/mikrobiomu, které ovlivňují v první řadě právě fyzické faktory/stresory jako je strava. Více se o tom dočtete v druhé části článku Psychika a inteligence.

Typické důsledky neefektivního metabolismu (zpravidla neoptimální produkce/konverze hormonů štítné žlázy, zvýšený kortizol/adrenalin a další stresoví činitelé jako jsou serotonin, estrogen, prolaktin, histamin):
* studené ruce, nohy a nos; trvalé pocity chladu; nízká tělesná teplota (optimální je 36,6 – 37 °C v průběhu dne!)
* nízký puls (optimální 75 – 90 úderů/min.), poruchy srdečního rytmu
* nabírání na váze nebo naopak neschopnost přibrat; neefektivní hospodaření těla s energií
* zvýšený cholesterol (tvoří se z něj steroidní hormony, k čemuž při snížené produkci T4/T3 nedochází a cholesterol se zvyšuje); zvýšený krevní tlak (díky zvýšeným stresovým hormonům)
* nízké libido, u žen neplodnost, PMS, HA, PCOS (viz níže)
* neoptimální funkce jater
* oslabená imunita, neadekvátní imunitní reakce (autoimunitní obtíže, alergie/intolerance)
* psychické obtíže, deprese, úzkosti, poruchy nálad
* problémy se spánkem, únava a výkyvy energie
* pomalé hojení ran; kožní obtíže
* poruchy GIT a trávicí obtíže; záchvaty hladu/přejídání (viz níže)

Některé ze specifičtějších důsledků ze seznamu výše a podrobněji:
(často se s neadekvátní výživou a/nebo neefektivním metabolismem nespojují; nejedná se přitom o žádné naprosto náhodné a unikátní záležitosti, ale problémy dnes poměrně rozšířené).

Poruchy GIT a trávicí obtíže
Typický je vznik nebo prohloubení obtíží na úrovni trávení díky výrazné restrikci jednoho z makronutrientů,  výběru makronutrientů z nevhodných zdrojů potravin (např. PUFA tuky, sacharidy obsahující lepek atd.), příliš nízkému energetickému příjmu jako takovému. Jak je zřejmé již z tohoto článku, se zpomalujícím se metabolismem organismus přepíná do úsporného režimu u všech procesů včetně trávení. Může to být na úrovni funkce žaludku – snížená produkce HCl a reflux, pomalejší vyprazdňování obsahu žaludku, nedostatek enzymu pepsinu atd. Ale děje se tak samozřejmě i na úrovni střev – snížená produkce trávicích enzymů (což souvisí i s činností slinivky), nedostatek žluči (souvisí s efektivními játry), špatné vstřebávání živin, syndrom propustného střeva (tj. narušení střevní stěny), nadbytek serotoninu, estrogenu a histaminu (tj. vznikají imunitní obtíže/alergie, psychické obtíže, ještě hlubší hormonální nerovnováha); pomalá střevní motilita a vyprazdňování; nárůst patogenních organismů, nadbytek bakterií a bakteriálních endotoxinů, které výše zmíněné nadále prohlubují.
Co se týče restrikce konkrétní makroživiny nebo například omezení se na dlouhodobé jedení jen pěti potravin, tak to je nevhodné nejen z pohledu celého efektivního metabolismu, ale také z pohledu střevního mikrobiomu. Různé organismy  preferují a vyžadují různou potravu pro optimální rovnováhu ve střevním prostředí (sacharidy, tuky i bílkoviny). To ovšem neznamená, že jsme popelnice a že máme jíst všechno jakožto „všechno“, což je ale více než patrné z obsahu tohoto článku.

Binge eating – přejídání
„Binge eating“ neboli záchvatovité přejídání: záchvaty touhy po jídle, vlny extrémního hladu, náhlé luxování ledničky v kteroukoli denní dobu bez vůle přestat, vrhnutí se na všechno sladké/tučné, co se namane po dlouhém vyhýbání se jim, neustále myšlenky na jídlo, přehnané těšení se na jídlo, snění o jídle a podobné stavy. Přicházejí mnohdy po určitém obobí restrikce právě jedné z makroživin (typicky to bývají sacharidy nebo naopak tuky) nebo při kalorickém deficitu jako takovém a dlouhodobém nedostatku energie z potravy (tzn. u přísných restriktivních diet za účelem zhubnout), po půstech. Nebo může být příčinou intenzivní působení jiného stresoru jako je příliš fyzické námahy – příliš nevhodného pohybu, přetrénování, málo spánku, trvalý emoční stres. Zpravidla však na prvním místě bývá nevhodná strava.

Nejedná se (jen) o nedostatek vůle, domnělou „závislost na cukru“ nebo „libování si v tučném“. Tělo si tím chce kompenzovat jakékoli strádání, a tak nás „nutí“ k tomuto chování. Bojí se, že ho opět vystavíme hladovění nebo deficitu některé z živin. Je to mechanismus pro přežití a je to přirozené. Lepší je tomu ale pochopitelně předcházet… Pokud však už problém nastane, řešení se nachází o pár odstavců v textu níže.

Chuť na sacharidy je také přirozená ve stresových situacích nebo v období chronického stresu. Při stresu se zvyšují energetické potřeby těla, které si vyžaduje nejlépe a nejsnadněji dostupné palivo – glukózu. Veškerým stresovým situacím se však v životě úplně nevyhneme. O to více nesmyslným řešením je organismu odpírat sacharidy – o to větší chutě na ně a na sladké potom zcela přirozeně máme. Co se potom tedy stane ve stresové situaci nebo po delším období strádání? Binge eating: vrhneme se na sladké, o to více ho zkonzumujeme, většina lidí potom navíc volí nevhodné průmyslově zpracované potraviny, pečivo, průmyslové sladkosti a junk-food. Binge eating není v tomto případě kvůli nedostatku vůle nebo že jsme „nemožní a rozežraní“. Mnozí si pak nesmyslně slibují, že „ne, to už se nebude příště opakovat, teď budu přísný a vydržím to!“ a bohužel se vrhnou opět do restrikcí. Celé kolo se potom neustále opakuje…a metabolismus se narušuje.

Uspokojovat záchvaty hladu po období restriktivních diet a hladovění junk-foodem, ultra průmyslově zpracovanými potravinami nebo naopak velkými kopci syrové zeleniny, abychom se zacpali na objem vlákninou a tělo „ošálili“, je chybné řešení. Tělu je potřeba dodávat  odpovídající množství energie (v některých případech dokonce i nadbytek), tím ho jednak uklidnit, že nenastane další hladovění a jednak opět rozjet u mnohých utlumený metabolismus. Nicméně to je záhodné to udělat funkčnějšími metodami – tedy pro-metabolickou stravou.

Mechanismus extrémního hladu nebo neustálých myšlenek na jídlo je na první pohled logický u lidí, kteří jsou v podváze, podvyživení, úmyslně i neúmyslně hladověli atd.
Aplikovat to ale lze také na lidi s nadváhou a obézní – klasický případ, kdy se někteří neustále nárazově přejídají, i když by na základě jejich tukových zásob nemuseli. Často jsou v bludném kruhu: 1) mají příliš nízký energetický příjem (v domnění, že zhubnou) a 2) navíc ještě v rámci výběru nevhodných potravin. Na základě tohoto dvojitého stresoru dojde ke zpomalení metabolismu, tělo může začít střádat zásoby na horší časy, když je příležitost dostat se opět k potravě (obává se dalšího období hladu) a tělesná hmotnost roste. Nutkavá touha po jídle také může znamenat, že nemají dostatek mikroživin (vitamínů, minerálů) ze stravy, protože jejich jídelníček je na ně chudý a bohatý na nevýživné, ač třeba kalorické potraviny. Organismus pak vyzývá k dalšímu pokusu o příjem výživného jídla místo pravidelných rohlíků, koblih nebo těstovin. To se dá ale aplikovat nezávisle na tělesné váze – tedy i na lidi hubené nebo s optimální váhou, kteří se nestravují vhodně.

Touha po jídle a zejména sladkém a tučném tedy neznamená, že by náš mozek byl jednoduše závislým na „zlém“ cukru*, ale že jsme doposud nejedli v průběhu dne nebo v rámci celého jídelníčku sacharidy/tuky/bílkoviny v pro nás adekvátních množstvích a z vhodných zdrojů.
* Závislost na cukru je taktéž fyziologický nesmysl. Pak by také muselo platit, že vzniká závislost na vzduchu.

O hubnutí, přibírání a jak správně na to se dočtete více v článku Pandemie.

Vztah k jídlu, psychika, strach a stres
Proč má (ne)vhodná strava zásadní vliv na naše psychické zdraví jsme zmínili již v úvodu v kapitole „Role (ne)vhodné stravy ve zdraví“. Podrobněji je to v druhé části článku Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné.
Jistý „strach“ z jídla (zda dělám vše správně a perfektně ku zdraví, zda si tím či oním nepřitížím) může vzniknout i při řešení zdravotních obtíží (např. trávicích). Což je zcela pochopitelné. Je to potom ale paradox a začarovaný kruh. Řešením není vykašlat se rovnou na všechno a vrátit se ke starým nevhodným návykům/stravě, které našemu fyzickému i psychickému (!) zdraví neprospívají. Řešením není ale ani vyhladovět se na pěti potravinách, které naše tělo z v našem pojetí toleruje, psychicky se restrikcemi velmi trápit (což taktéž zdraví neprospěje) nebo se stresem z jídla soužit navěky. Více jsem se toho dotkla v článku o stresu.

HA, ztráta menstruace, PMS a hormonální nerovnováha (u žen i mužů)
Typické „ženské“ hormonální problémy z hlediska pohlavních hormonů mají stejný základ jako „mužská“ hormonální nerovnováha. U mužů však nedostatek v jejich případě testosteronu a častý nadbytek estrogenu není viditelný na první pohled, respektive jim neomezuje život a projeví se často až později (ukládání tuku, ztráta libida a erekce, neplodnost). U žen se poměrně rychle dostavují problémy od PMS (premenstruační syndrom), PCOS, endometriózy až po HA (z angl. „hypothalamic amenorrhea“), tedy ztráty pravidelného cyklu nebo menstruace úplně. Může k tomu dojít v rámci stravy také na základě restrikce jedné z makroživin: nejčastěji jsou v rácmi diet a stravovacích směrů omezovány tuky nebo sacharidy.

Nasycené tuky (a cholesterol) jsou nezbytné pro optimální syntézu steroidních hormonů. Pro ženy jsou vhodné zdroje sacharidů z hlediska hormonální rovnováhy a reprodukční schopnosti důležitější ještě více než pro muže. Na LC stravu doplatí ženy zpravidla dříve než muži a potřebují (hypothalamus potřebuje) dostatečné množství sacharidů/glukózy z potravy. Muži je potřebují také, ale hladovění a LC vydrží často déle bez viditelných následků. Proces glukoneogeneze při LC stravování jako zdroj glukózy nestačí a navíc ho vždy doprovází i zvýšené stresové hormony a nežádoucí degenerativní procesy.

Další důvodem je příliš nízký energetický příjem jako takový pro naše individuální potřeby. Mnoho žen se podjídá, třeba i nevědomě – nezávisle na tělesné váze. Narůstající hmotnost a nadváha/obezita je toho také odrazem – odrazem těla, které si v úsporném režimu hromadí zásoby pro přežití, očekává období hladovění, zpomaluje metabolismus. To znamená, že HA nebo poruchy cyklu nejsou jen případem žen s podváhou.

Mimo stravu je potom nejčastější příčinou v rámci stresorů příliš intenzivní/častý trénink = příliš mnoho pohybové aktivity, nedostatek odpočinku a spánku, výrazný psychický/emoční stres. Často se vyskytuje kombinace několika z nich nebo stačí někomu stačí i jedna jediná v závislosti na jeho kondici a narušení metabolismu.

Stejně tedy jako u jakýchkoli chronických zdravotních obtíží tak i u „ženských“ hormonálních obtíží je organismus vystaven stresové zátěži díky nevhodným faktorům, které metabolismus narušují. Přepíná do úsporného režimu, nemá dost sil na reprodukční činnost a produkci pohlavních hormonů na úkor produkce stresových hormonů (kortizol, adrenalin). Z odborného pohledu se jedná o narušení komunikace na ose HPA, tzn. mezi řídícím centrem v mozku hypotalamem (Hypothalamus), hypofýzou (Pituitary gland) a nadledvinkami (Adrenal glands), potažmo potom štítnou žlázou a vaječníky mezi tím. Hypotalamus se „uzavře“, nedostává a dále nevysílá odpovídající signály pro produkci pohlavních hormonů (LSH, FSH, progesteron). Také štítná žláza zodpovídá za tvorbu steroidních hormonů (progesteron, testosteron) z cholesterolu a pokud je utlumená (tj. utlumený metabolismus), tak k tomu adekvátně nedochází. HPA osa již byla zmíněna v článku o stresu, protože její disfunkce vede také k tzv. adrenálnímu vyhoření, stavu chronické únavy.

Při nedostatečné tvorbě progesteronu dochází také k vysoce nežádoucí estrogenní dominanci.  Ta může být sama o sobě příčinou nedostatku progesteronu (a testosteronu u mužů). Estrogen je v nadbytku stresový hormon, nikoli „dobrý ženský“ hormon plodnosti, jak je zažité především díky masáži farmaceutického průmyslu a nemocnického systému v posledních desítkách let. K jeho nadbytku dochází při utlumení metabolismu (ve stresovém režimu) nebo při působení z vnějších vlivů (xenoestrogeny, fytoestrogeny) velmi snadno, protože ho produkují i jiné tkáně a orgány než jen u žen vaječníky (na rozdíl od progesteronu).

HA – ač je logická pro ženy s podváhou – se vyskytuje nezávisle na tělesné váze nebo měřítek toho, co je normální nebo nenormální dle tabulek a ukazatelů (např. BMI). Předepsaná čísla nebo naše vlastní představy tedy potom nejsou vypovídající.
S tímto se však mnoho žen (nejen) ve fitness komunitě a profesionálních sportech těžko vyrovnává při pohledu na vyrýsovaná těla okolo. Jejich vlastnice však pravděpodobně mnohdy menstruaci také nemají, pokud si udržují postavu dlouhodobě na kalorickém deficitu, restrikci makro i mikroživin a velké tělesné zátěži. Za těchto podmínek se také tito lidé jednou zdravotním problémům, které je začnou více a více omezovat na životě, nevyhnou.

Nicméně některé ženy si však mohou přirozeně udržovat nižší váhu a méně tuku než vy, dostávat se pod větší zátěž fyzickou i psychickou než vy, spát méně než vy nebo třeba jíst méně než vy, a přesto, na rozdíl od vás, je za těchto podmínek obtíže nepotkají. Vše je o individualitě a přesněji oněch nevhodných faktorech, které nás za život potkají, v jaké míře, v jaké kombinaci. Někteří lidé také mohou mít „robustnější“ hormonální systém a negativní vlivy mohou déle ustát.

Jsem ta poslední, která by měla něco proti fitness prostředí, cvičení (zejména silovému tréninku), pravidelné praxi ashtanga jógy :-), štíhlé sportovní vyrýsované a svalnaté postavě nebo nabádala k strávení života pouhým sezením u televize. Mluvím o udržování si velmi nízkého procenta tělesného tuku díky nevhodným, stresovým faktorům (nevhodná a nedostatečná výživa v kombinaci se sportovním výkonem), tedy za přítomností zvýšené hladiny stresových hormonů.

HA, stejně jako i syndrom PCOS, jsou problémy běžně pod-diagnostikované v nemocnickém systému, často mezi sebou zaměňované a hlavně v drtivé většině případů neúspěšně řešené chybnými postupy (v tomto případě gynekologie či endokrinologie). Takovými je např. syntetická hormonální „léčba“, která neřeší příčinu, problém maskuje a dokonce prohlubuje při terapii estrogenem nebo syntetickými, karcinogenními progestiny. Podobné platí i u endometriózy.

Jaké je řešení typických i specifičtějších dopadů neefektivního metabolismu a zdravotních obtíží?
O něm je tento článek – na prvním místě pro-metabolická strava (proč funguje viz úvod článku). Pokud je to potřeba, tak případný konkrétní problém (např. SIBO, reflux, leaky gut, borelióza, jiná bakteriální a virová onemocnění, (auto)imunitní onemocnění atd.) je někdy nezbytné podchytit také vhodnými prostředky pro úlevu od symptomů, eliminaci patogenů, protizánětlivé látky, vitamín K2 a vitamín E apod. Na místě je také posléze řešit další nevhodné faktory/stresory (mimo stravu).

Low carb jako řešení zdravotních obtíží

Často se můžete doslechnout, že low carb stravování a keto dieta může mít opodstatnění v několika specifických případech jako jsou určité typy rakoviny a epilepsie. Jenže i u těchto lidí nemůže za zlepšení jejich stavu (pokud se vůbec zlepší) vyřazení sacharidů samo o sobě, ale to, že se sacharidy vyřadili také lepek, nadbytek obilovin, junk food a průmyslově zpracované potraviny a zařadili více kvalitních zdrojů bílkovin, nasycené tuky, začali si vařit doma atd.  Tím si tedy polepšili oproti tomu, jak se stravovali před tím. Z dlouhodobého pohledu na zdraví naopak využívání tuků jako zdroje energie bez dostatku cukrů vede k metabolismu rakoviny, cukrovky a k degeneraci (více v článku o PUFA tucích).
V rámci funkční medicíny se LC využívá také v rámci krátkodobých protokolů při řešení konkrétní obtíže pro úlevu od symptomů, než dojde ke zlepšení a tedy k možnosti vrátit se k vyváženějšímu poměru sacharidy/tuky/bílkoviny. Někdy je však propagována i dlouhodobě jako „zdravý“ způsob stravování. V obou případech je to však pouze dočasná záplata, která dříve či později přestává fungovat z již zmíněných důvodů.

I proto se mnozí lidé, kteří přejdou na výrazně nízkosacharidové stravování zprvu cítí lépe. Jistě, tím, že se sacharidů zbavili, tak zalepili na chvíli svůj problém v podobě inzulinové rezistence (jejíž příčinou jsou ale PUFA tuky uvolňující se z tukových zásob do krve, nikoli cukry!), chabé tolerance sacharidů díky narušené trávicí soustavě, nadváhy (pokud se jim tedy díky LC podaří na chvíli zhubnout), domnělou „závislost na cukru“ (ta neexistuje, bylo by to stejné jako závislost na vzduchu) nebo přesvědčení, že sacharidy nepotřebují, protože jim nedělají dobře (díky jejich již rozvinutým obtížím, nikoli kvůli sacharidům). LC a mnohé další nefyziologické přístupy však neřeší skutečnou příčinu obtíží z dlouhodobého pohledu a naopak vedou k jejich prohloubení.
Původní příčinou obtíží při konzumaci sacharidů je vždy neefektivní metabolismus, z toho vzniklá hormonální nerovnováha a  narušený trávicí trakt (zde zejména problémy se sacharidy na úrovni střeva a chabá tolerance sacharidů jako takových), neschopnost buněk dobře metabolizovat glukózu (díky PUFA tukům). Příčinou je neoptimální zdravotní stav vzniklý nevhodnou stravou, která mu předcházela a která ho způsobila.

Nikdo se nedopracoval k obtížím tím, že by jedl skutečně stravu podporující metabolismus a respektující jeho potřeby (včetně diabetiků a lidí s klasickými „civilizačními“ chorobami). Nemuselo se ale jednat ani o vyloženě do očí bijící nevhodnou stravu, která je jako „nevhodná“ obecně přijímaná: průmyslově zpracované produkty jako základ jídelníčku, průmyslové pečivo, trvanlivé pochutiny a „šmakulády“, dorty a koblihy zapíjené limonádou, rohlík s vlašákem. Ale mohlo jít také o stravu, která je obecně přijímaná jako „zdravá“: mísa celozrnných obilovin zalitá lněným olejem, posypaná vlašskými ořechy, luštěninami jakožto zdrojem bílkovin a k tomu jako doplněk miska syrového salátu, k pití zelená šťáva z celeru, špenátu a kadeřávku. Popřípadě je povolen občasný „prohřešek“ v podobě hořké čokolády (což není prohřešek, ale vhodná potravina) nebo svátečního masa jednou za měsíc. O paradoxech tzv. „zdravé“ stravy, která je jen domněle zdravá, se zmíním ještě později.

„Jezte všechno s mírou, hlavně pestře – nemůže to uškodit!“ je rčení mnohých doktorů a „odborníků“. To však řešení vedoucí ke zdraví není a nemůže být. Odkazuji na článek o stresu, kde jsem se o  „jezte všechno s mírou, hlavně pestře!“ již zmínila; shrnuté to také najdete v druhé části článku Psychika a inteligence – fyzično je nezbytné.

Správný kontext

Správný kontext tvoří konzumace sacharidů, tuků a bílkovin ze zdrojů potravin, které metabolismus/zdraví podporují, a současně s dalšími faktory jako je četnost jídel, konkrétní množství konkrétní makroživiny, celkový energetický příjem atd. (to se odvíjí od našeho současného stavu a cílů).

Kromě již zmíněných příkladů, může být dalším příkladem špatného kontextu například:

* Neupíráte si sacharidy v dostatečném množství (nebo je do jídelníčku postupně opět zařadíte), ale jíte je z nevhodných zdrojů. Potom tedy kladete za vinu zlým sacharidům, že se nezačnete ihned zotavovat. Nevhodnými zdroji sacharidů nemusí být nutně jen junk-food a sacharidy z průmyslově zpracovaných potravin, jak si lidé typicky představují.

Příkladem může být také obecné vnímaná „zdravá“ strava: konzumace celozrnných obilovin (jak lepkových, tak nadbytku bezlepkových), luštěnin, ořechů a semen, nadbytku nestravitelné vlákniny, množství (zelené) syrové zeleniny, šťáv ze (zelené) zeleniny, PUFA tuků (omega-6 a omega-3). Ve skutečnosti to zdravé není, protože tato strava obsahuje mnoho antinutrientů (o to více, pokud ještě není ani vhodně upravená): lepek a/nebo další lektiny, oxaláty, fytáty, goitrogeny a inhibitory trávicích enzymů. Tyto látky jsou obranným mechanismem rostlin v přírodě proti sežrání nepřítelem nebo plísním. Rostliny se jimi brání a chrání také semena (aby vyklíčila), proto jsou ořechy a semena taktéž plné antinutrientů a toxických PUFA.

V lidském organismu působí antinutrienty pro-zánětlivě a antimetabolicky; zdraví trávicího traktu, imunitu, správnou funkci štítné žlázy a hormonální rovnováhu narušují a to u každého. Zejména oxaláty, fytáty a PUFA tuky zabraňují správnému vstřebávání živin.
Díky negativnímu vlivu antinutrientů na hormonální rovnováhu a na trávicí ústrojí (syndrom propustného střeva – „leaky gut“ a narušení střevního mikrobiomu) dochází také k rozvoji psychických obtíží, depresí, úzkostí aj. (skrze propojení na ose střevo-nervový systém-mozek).
Obiloviny, luštěniny, ořechy/semena a svalové části masa jsou bohaté na minerál fosfor a zároveň chudé na vápník. (I proto nechceme konzumovat svalovinu ve velkém množství jakožto jediný zdroj živočišných bílkovin). Fosfor v nadbytku a při nedostatku vápníku v krvi může způsobit odvápňování kostí (zvýší parathyroidní hormon – PTH) a kalcifikaci tkání. Vysoké množství fosforu má na zdraví negativní dopady, je stresovou zátěží pro tělo a působí degenerativně. Typicky je to u stravy založené na konzumaci výše zmíněných potravin a při absenci vhodných typů mléčných výrobků (tj. dobře využitelných zdrojů vápníku).
Ořechy a semena jsou koncentrovaným zdrojem pro-zánětlivých a v těle vždy vysoce oxidujících PUFA tuků (omega-3 a omega-6).

Mnoho lidí potom bohužel zjišťuje, že na „zdravé výživě“ mají různé obtíže a říkají si – „Vždyť já se na tom junk-foodu, jídelníčku s velkým množství průmyslově zpracovaných potravin nebo „poctivé“ české klasice cítil daleko lépe!“ nebo „Sacharidy za to můžou, moje obtíže se nezlepšily, ale zhoršují!“. Dojdou pak mnohdy k závěru, že zdravě se jíst opravdu nedá a nebo se potom na takové stravě zbytečně trápí.

Což je velká škoda, protože strava se dá uchopit chytřeji tak, aby byla pro-metabolická, protizánětlivá, podporující trávení, hormonální rovnováhu i imunitu. Aby byla také dostatečně výživná jak co se týče energetického příjmu, tak i mikroživin (vitamínů, minerálů). A v neposlední řadě, aby byla i chutná. Mnoho lidí si při představě obří mísy zeleného salátu se semínky nebo kuřecích prsou bez chuti s brokolicí řekne, že se na to vykašle a radši si jde dát knedlíky s omáčkou, (velkochovný a v lepku obalený) řízek s hranolkami (smaženými v PUFA olejích), rohlík s (velkochovným) salámem nebo koblihu. Přitom by si mohli pochutnat na mnohem lepší volbě, která se však od domněle „zdravého“ syrového salátu a brokolici diametrálně liší.
Zkrátka mnoho odborníků, sportovců nebo nadšenců do stravy propaguje zdravou stravu v podobě, která zdravá (ani mnohdy chutná) není. Zařazují věci, které zase vhodné nejsou a naopak vyřazují a ochuzují se z nevědomosti nebo zažitých dogmat zbytečně o ty potraviny, které fyziologicky vhodné jsou.

O paradoxu „zdravé“ výživy, která vlastně není zdravá, a o antinutrientech je více v článku Jak škodí lepek? nebo ve tomto FB příspěvku a také v článku PUFA: toxické, nikoli esenciální. Doporučuji k přečtení, protože tyto omyly vedou k závažným zdravotním dopadům a stojí na nich celá „alternativní“ zdravotní scéna.

* Další příklad nevhodného kontextu stravy: váš jídelníček doposud tvořily průmyslově zpracované potraviny s dlouhou dobou trvanlivosti a dlouhým seznamem obtížně čitelných ingrediencí či potraviny typu rychlé občerstvení. K nim přidáte  kokosový olej v domnění, že si tím zachráníte zdraví. Kokosový olej je velmi prospěšným pro-metabolickým nasyceným tukem s antimikrobiálními vlastnostmi; je doslova potravinou, suplementem i lékem pro lidi a zvířata; sám o sobě vás ale (stejně jako jakákoli jednotlivá, byť velmi vhodná potravina) pravděpodobně neuzdraví. Zrovna kokosový olej toho ale může vylepšit hodně a pokud s jeho zařazením zároveň vyřadíte i koncentrované zdroje PUFA tuků (omega-3 a o-6), tak je to změna s výrazně příznivým dopadem, která prodlužuje život.

* Můžete také už jíst vhodné zdroje tuků, sacharidů, ale co se týče bílkovin, tak se omezujete pouze na drůbež jako hlavní zdroj bílkovin nebo taky jiné, pouze svalové části masa a to i několikrát denně/mnohokrát za týden, aniž byste konzumovali také vývary, vejce, vnitřnosti, nízkotučné ryby a mořské plody (krevety). Z dlouhodobého hlediska to není prospěšné (nadbytek fosforu a pro-zánětlivých aminokyselin; nedostatek vápníku, vit. K2, D, A, zinku, selenu a mědi). O to hůř, pokud neřešíte, že je maso (nebo další živočišné produkty jako vejce nebo mléčné výrobky) z velkochovu, koupené v běžném supermarketu a řeznictví – pokud tedy není na obalu označeno vyloženě jako bio, z ekologického chovu (někdy totiž seženete i v supermarketech bio živočišné produkty). Vše o mase a živočišných produktech naleznete v samostatném článku Je maso zdravé?

* Volíte vhodné zdroje bílkovin a sacharidů, ale co se týče tuků, tak se ve vašem jídelníčku objevují koncentrované zdroje PUFA (polynenasycených mastných kyselin):
rostlinné oleje (slunečnicový, řepkový, sójový, bavlníkový, rýžový, lněný, konopný)
a  produkty tyto oleje obsahující (pozor nejen na margaríny, héru, vyložený junk-food a typické průmyslové výrobky jako sušenky, smažené věci v PUFA a hotovky, jídla z jídelen a restaurací, ale i na mnoho výrobků ze „zdravé výživy“, které se jako zdravé jen tváří a jsou přitom plné PUFA);
ořechy, semínka (a oleje, mléka, másla/pasty z nich);
rybí oleje a doplňky stravy s omega-3 tuky;
velkochovné maso (zvířata ve velkochovech jsou krmena obilovinami a ne trávou a přirozenou potravou = velký podíl PUFA v jejich tuku);
konzumace hodně tučných ryb (zejména farmový losos, tuňák, ale i další tučné ryby z chladných vod) a tučné drůbeže (byť je bio).
Proč jsou omega-3 a omega-6 esenciální pro vznik nemocí, tloustnutí, předčasné stárnutí, degeneraci a smrt, vše o nich a co s tím zjistíte z kompletního článku o nich.

* Nebo také například konzumujete veškerý svůj denní kalorický příjem sice z prospěšných potravin, ale jen v jednom, maximálně ve dvou jídlech denně. O to hůř, pokud již máte pomalý metabolismus, přes den je vám zima a jste unavení, snadno upadáte do hypoglykemie, v dlouhé pauze bez jídla vám úporně kručí v břiše mnoho hodin v kuse nebo třeba máte nadváhu/podváhu. Činíte však z důvodu, že intermittent fasting, nebo jiný druh hladovění/půstu je propagovaný různými „odborníky“ jako léčivý (z fyziologického pohledu je vždy stresorem a ke zdraví nevede). O tom byla celá samostatná kapitola výše v článku.

* A posledním příkladem je už několikrát zmíněný nevhodný poměr mezi sacharidy-tuky-bílkovinami (tj. jejich nevhodné množství v jídelníčku, kdy je jedné živiny nadbytek/nedostatek) nebo celkový energetický nadbytek/nedostatek (byť volíme vhodné potraviny).

Bio potraviny – opravdu se tak vyplatí?

Jak živočišné zdroje (vhodné bílkoviny a tuky), tak rostlinné druhy potravin (vhodné sacharidy a tuky) je záhodno kupovat v bio kvalitě. U živočišných tzv. „přes to vlak nejede“. Chceme vždy bio/z ekologického zemědělství nebo z malých (prověřených) farem, kde jsou zvířata chovaná důstojně, pasou se venku, bez antibiotik, hormonů a na farmě se nepoužívá konvenční zemědělská chemie. Je zde hned několik zásadních důvodů a ve stravě to patří k těm nejdůležitějším faktorům s ohledem na zdraví (ale i životní prostředí, etiku a budoucí možnost vůbec tady na planetě žít). Mělo by to být naší prioritou, co se stravy týče. Více k tématu je v článku Je maso zdravé?, kde všechny aspekty, včetně finančních a vč. priorit, probírám podrobněji.

Také rostlinné potraviny (nejčastěji tedy zdroje sacharidů a vhodné tuky jako je kokosový a olivový olej) je ale vhodné kupovat co nejvíce v bio kvalitě/z ekologického zemědělství nebo si pěstovat bez agresivní chemie na vlastní zahrádce. Tedy v takové kvalitě, jaká je normální. Ekologické zemědělství není žádná „zelená úchylka“ od posedlých biožen, ale ta skutečná norma – tak jako by to být mělo. Urychlené postupy se syntetickou chemií, kvantita na úkor kvality a výrobky pod cenou normální a zdravé nejsou.

Konvenční zemědělské ošetřování plodin pesticidy (např. glyfosát – Roundup) patří taktéž k jednomu z fyzických stresorů z vnějšího prostředí, které ovlivňují to, zda budeme mít zdravotní obtíže či nikoli. Jsme jim vystaveni sice v malých dávkách, ale většinou z mnoha stran, denně a dlouhodobě. Proto jsou tak nebezpečné, v těle se postupně ukládají a jejich množství i vliv se sčítá.

Tyto látky jsou toxické, působí prozánětlivě. Narušují celý metabolismus (vč. zdraví buněk) a biochemické procesy, trávicí ústrojí (leaky gut, propustné střevo = narušení imunity a rozvoj mnoha souvisejících nemocí), hormonální rovnováhu a produkci neurotransmiterů (typicky zvýšený, škodlivý serotonin, nedostatek dopaminu). Dávají příležitost k přemnožení nežádoucích a rezistentních bakterií, virů a dalších patogenů. Konvenčnímu zemědělství a potravinářskému průmyslu jde o zisk (vyrobit co nejvíce za co nejnižší cenu), nikoli o zdraví lidí. Jsou součástí nemocnického systému.

Koupí potravin ekologického zemědělství také nepodporujeme devastaci životního prostředí. Myslíme tak na udržitelný rozvoj a na to, abychom jako lidé tady na planetě vůbec mohli ještě nějakou dobu kde žít, z čeho žít, měli co dýchat a nepodřezávali si tak pod sebou větev. Jenže kde je většinová poptávka, tam je nabídka…

Pokud opravdu zrovna konkrétní rostlinnou potravinu (u živočišných je to prioritou) nemůžeme sehnat v bio kvalitě, opravdu na ni již nemáme peníze (…protože co jiného si místo toho kupujeme, kde jsou naše priority?) nebo není vůbec dostupná, tak se nedá nic dělat a spokojíme se s konvenční. Je však na místě snažit se konat nejlépe, jak můžeme. A obzvlášť u těch rostlinných potravin, které si kupujeme často a jíme je často (u mnohých to jsou např. brambory, bílá rýže, kokosový olej nebo oblíbené druhy ovoce). Pokud si tedy chceme zdraví zachovat nebo se zbavit již vzniklých zdravotních obtíží.

Pozor, označení BIO ihned NEZNAMENÁ, že je potravina zdravá. Vybíráme ze skutečně vhodných zdrojů potravin v rámci pro-metabolické stravy. Takže BIO řepkový olej (PUFA tuk), BIO veganský párek (obsahující sóju, konzervanty, PUFA, aditiva) ani BIO průmyslová sušenka (obsahující lepek, nevhodné druhy obilovin, PUFA, konzervanty) ke zdravým potravinám nepatří.

Bio certifikace není automaticky žádný „podvod“ ani „tahání peněz a oblbování lidí“ – pravidla jsou přísná, kontroly časté a pokuty velké, takže si nejeden zemědělec/výrobce nějaké podvádění rozmyslí. Mnozí by pak podnikání museli pověsit na hřebík. Je ovšem logické, že si konvenční zemědělství a potravinářský průmysl hájí svůj byznys zuby nehty, takže o ekologickém zemědělství kolují různé mýty.

A jde se konečně jíst…

Jaké jsou tedy vhodné zdroje živin? Co si do již v úvodu zmíněného vzorce S + T + B + (zelenina v přiměřeném množství, ideálně tepelně upravená) + (bylinky, koření, sůl) dosadit? Jedná se o zdroje nejen makronutrientů, ale ve většině případů také o hodnotné zdroje důležitých mikronutrientů: vitamínů, minerálů a stopových prvků. Nejenom, že vhodná strava tyto mikronutrienty obsahuje, ale také zajišťuje, aby nedošlo k rozvoji zdravotních stavů, kdy nejsme schopni dobře živiny vstřebat a využívat. Potom nám totiž, byť potraviny z vhodných zdrojů a plné živin, jsou z tohoto pohledu k ničemu… I proto chceme, aby výběr našich potravin byl z vhodných zdrojů a tím byl vytvořen kontext stravy, který nenarušuje metabolismus vč. vstřebávání.

Na každý ze zdrojů makroživin/vhodnou potravinu a kontext, v jakém se v jídelníčku vyskytuje, by se dal napsat samostatný odstavec. Odkazy na podrobnější informace již byly zmíněné napříč článkem. A také se o tom bavíme s klienty na individuálních konzultacích, když řešíme jejich zdravotní problémy z komplexního pohledu.
Namotivovat, povzbudit a uvědomit si důležité souvislosti pomáhá článek Pro-metabolická strava: je omezující? 

Nevíte, jak to vše poskládat? Jak zařadit teorii do praxe? Chcete začít na cestě ke zdraví nebo se posunout dál, ať už máte jakoukoli zdravotní obtíž (od „menších“ až po tzv. „neřešitelné“?). Doporučuji e-book Pro-metabolický receptář a základní průvodce ke zdraví dle lidské fyziologie, kde najdete krok za krokem postup, jak to vše uchopit.
Další informace a tipy ohledně vhodné stravy nebo jak použít konkrétní potraviny z kategorie pro-metabolických sacharidů, bílkovin a tuků naleznete v tomto praktickém e-booku, který je nejen pro „začátečníky“, ale i „pokročilé“!
Najdete v něm také mnoho slaných a sladkých receptů (celkem přes 50) od těch jednoduchých až po větší „vychytávky“, vařené i nevařené. Všechny jsou však výživné a chutné, tedy takové, jaká je i fyziologicky vhodná strava. Hodí se i přehledné seznamy vhodných potravin (kategorie sacharidy, tuky, bílkoviny, koření nebo jednoduché, ale účinné doplňky v rámci potravin), seznam škodlivých PUFA tuků a PUFA v kosmetice vs. vhodné oleje/tuky v kosmetice.

O stravě se bavíme také Facebooku ve fotoalbu Pro-metabolická strava (skutečně vhodná výživa).

Kam dál pro informace (nejen) o stravě:

• Pro-metabolická strava: je omezující? Praktický a motivační článek.
• Džungle ve světě zdraví výživy; proč jsou protichůdné informace
• PUFA (omega-3 a o-6): toxické, nikoli esenciální
• Kokosový olej – nasycený král
• Sacharidy jako kamarád
• Pandemie nezdravé společnosti
• Katastrofální přístup k výživě (a zdraví) v rámci nejen zdravotnictví
• Jak škodí lepek?
• Je maso zdravé?
• tipy na všechny doporučené články o zdraví a výživě + jak se orientovat na Facebooku najdete na stránce Pro-metabolická strava (skutečně vhodná výživa).
• Co nabízím, v čem se liším od ostatních, konzultace: Výživa a životní styl; konzultace.